Nezaměstnanost je nucená nezaměstnanost pracovní síly vyplývající z neustále narušené rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Jeden může rozlišovat takové moderní typy jako dobrovolné (třecí), strukturální, cyklické, technologické, sezónní, skryté a další.
Vzhledem k různým faktorům míra oficiální nezaměstnanosti neodpovídá vždy realitě, protože latentní nezaměstnanost (a do této kategorie patří také venkovští obyvatelé z přelidněných regionů) než všechny ostatní typy. Současně oficiální statistika nezohledňuje nezaměstnané, kteří přestali hledat práci (neregistrují se na burze práce), a také ty, kteří nechtějí pracovat vůbec (přibližně 1–2 miliony takových lidí ve velkých rozvinutých tržních zemích).) Pro oficiální statistiky tito lidé prostě neexistují. To vše ovlivňuje významné podhodnocení nezaměstnanosti.
Velký význam má výpočet míry nezaměstnanosti. Tato hodnota se vypočítá pro stanovení množství domácího produktu ztraceného pro národní hospodářství v souvislosti s ním. Pro ekonomy vyjadřuje Oukenův zákon zpoždění skutečného objemu HDP od jeho potenciální hodnoty.
Americkému vědci A. Oukenovi se podařilo prokázat existenci korelace mezi objemem celkového produktu a mírou nezaměstnanosti. Tento poměr se nazývá Oakenův zákon. Podle tohoto zákona je objem národního produktu nepřímo úměrný počtu nezaměstnaných v zemi. S růstem nezaměstnanosti o 1% klesá hodnota reálného HDP nejméně o 2%. Protože přirozená nezaměstnanost je nevyhnutelná a trvalá, při výpočtu zpoždění v objemu národního produktu se bere v úvahu pouze nadměrná nezaměstnanost. Tento poslední druh je mimochodem v současné době charakteristický pro rozvinutější země.
Pro posouzení úrovně přirozené nezaměstnanosti je obvyklé brát hodnotu rovnající se 6% z celkového počtu zdravotně postižených lidí. Dříve asi před 30–35 lety byla stanovena na 3%, což naznačuje, že se zvýšila mobilita pracovních sil (což vede ke zvýšení dobrovolné nezaměstnanosti) a zrychlila se míra vědeckého a technologického pokroku (což zvyšuje strukturální nezaměstnanost). V dnešní době celková míra nezaměstnanosti zpravidla přesahuje přirozenou úroveň, která podle Oakenova zákona vede ke ztrátě části HDP tržních zemí.
Současně Oukenův zákon také ukazuje inverzní vztah. Její podstatou je, že s ročním nárůstem národního produktu nejméně o 2, 7% se počet nezaměstnaných lidí nezmění a nepřekročí přirozenou hodnotu. Pokud tedy makroekonomické parametry nedokážou překonat tříprocentní bariéru, roste nezaměstnanost v zemi.
Stojí za zmínku, že Oukenův zákon není přísným pravidlem, které se za všech okolností rozhodně dodržuje. Je to spíše trend, který má svá vlastní omezení pro každou zemi a časové období.
Nárůst nezaměstnanosti má následující negativní důsledky: dochází k nedostatečnému využití, oslabuje se pracovní potenciál země, zhoršuje se kvalita života, roste tlak na mzdy, rostou výdaje společnosti na změnu kariérového poradenství nebo obnovení profesního statusu a roste počet trestných činů.
Mezi hlavní faktory ovlivňující míru nezaměstnanosti patří:
- organizační a ekonomický - stav infrastruktury trhu práce, změna organizačních a právních forem organizací a podniků, privatizace, strukturální změny v ekonomice;
- ekonomický - úroveň inflace a cen, míra akumulace, stav, ve kterém se investiční aktivita nachází, finanční a úvěrový systém a národní produkce;
- technický a ekonomický - míra vědeckého a technického pokroku, poměr nabídky a poptávky v různých oblastech trhu práce, strukturální změny v ekonomice;
- demografický - ukazatel plodnosti, úmrtnosti, věkové a genderové struktury populace, střední délky života, směrů a objemů migračních toků.
