Evropský hospodářský prostor (nebo EHP) byl vytvořen na počátku 90. let. Myšlenka sjednocení Evropy byla doslova ve vzduchu a v myslích významných politiků té doby od 20. let 20. století. Série konfliktů tlačila skutečné vytvoření spojenectví v ekonomice na poměrně dlouhou dobu. Proces sjednocení se však v mnoha ohledech zintenzivnil hned po druhé světové válce. EEA je dnes samostatným odvětvím v globální ekonomice, ale je do značné míry nižší než EurAsEC (Eurasian Economic Community).
Historie vzniku hospodářské unie
Vytvoření Evropského hospodářského prostoru je úzce spjato s formováním Evropské unie jako celku. Vznik EU je právně zakotven v zákonné smlouvě z roku 1992. Vytvoření Evropské unie a hospodářské zóny však předcházelo několik více roztříštěných organizací a koncepcí odborů, které vyjádřili přední politici, sociologové a ekonomové počátku a poloviny dvacátého století.
Na začátku dvacátých let se tedy v německém tisku objevila věta „Spojené státy Evropy“. O rok později obhajoval rakouský filozof vytvoření panevropské organizace a jeden z vysoce postavených ministrů Francie v roce 1929 vyzval občany a státní aparáty, aby se připojili k Evropské federální unii.
V poválečných letech se postupně objevily všechny nové spojenectví a asociace: Hnutí za sjednocenou Evropu, Evropská platební unie a Unie Evropy, Euroatom, Evropské sdružení volného obchodu a Evropské hospodářské společenství, které jsou předchůdci moderní EHP. Kromě toho jsou všechny organizace navzájem málo propojeny, ani jedna z nich nespojuje všechny evropské země.
O společný systém bylo možné přijít o něco později, ale také to nebylo dokonalé. Již v 60. letech byla Evropa sjednocena společným trhem a zemědělskou politikou a ve vyšších kruzích začaly vytvářet měnovou unii a reorganizovat hospodářskou. Politici mají velkolepé plány, ale dodnes EEA stále není tak vlivnou organizací, která by regulovala všechny aspekty ekonomických vztahů mezi zúčastněnými zeměmi.
Činnosti EHP a členské země
V současné době má Evropský hospodářský prostor 28 zemí EU, jakož i Norsko, Lichtenštejnsko a Island - tři ze čtyř (+ Švýcarsko) členů Evropského sdružení volného obchodu. Švýcarsko není právně zahrnuto do EHP, ale země získala všechna práva a povinnosti člena Evropského hospodářského prostoru. Zúčastněné země jsou rovněž doplněny San Marinem, Andorrou, Monakem a Vatikánem, které de jure nejsou členy unie, ale kvůli spojení se Španělskem, Itálií a Francií se skutečně nacházejí na území EHP. Seznam účastníků prošel od založení organizace v roce 1992 a skutečným zahájením práce v roce 1994 jen malou změnou.
Evropský hospodářský prostor tedy zahrnuje:
- Země EU: Velká Británie, Řecko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Dánsko, Itálie, Irsko, Španělsko, Kypr, Lucembursko, Lotyšsko, Litva, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Polsko, Rumunsko, Belgie, Bulharsko, Slovensko, Slovinsko, Francie, Finsko, Chorvatsko, Česká republika, Švédsko a Estonsko;
- tři státy sdružení volného obchodu: Norsko, Lichtenštejnsko a Island;
- Andorra, Vatikán, Monako a San Marino, které jsou pouze teritoriálními členy EHP, nemají práva a povinnosti zúčastněných zemí (s výjimkou práva občanů těchto států pracovat v některých zemích EU).
Činnosti organizace jsou zaměřeny na vytvoření a udržování společného trhu, který zajišťuje: volný obchod a poskytování služeb, volný pohyb finančního kapitálu a zdrojů (včetně práce). Právní předpisy států Evropského hospodářského prostoru jsou zobecněny ve věcech ekologie, obchodu, sociální politiky, regulace práce právnických osob a jednotlivců a statistiky.
