Anglicismus přítomný v moderních ruských (a dalších) jazycích svou samotnou přítomností potvrzuje, že se vším bohatstvím „velkého a mocného“ v některých případech to nestačí. A nejde jen o počet fonémů obsažených v průměrné větě. Existují nuance, které je třeba rozlišovat. Navíc naše obchodní slovní zásoba, vzhledem k historickým okolnostem, docela pozadu. Co je nabídka? Proč význam dlouhého výrazu „trust company“ snadno zapadá do krátké anglické „trust“?
Název slavné písně Elvisa Presleyho „Love Me Tender“ v 90. letech byl vtipně přeložen jako „miluj mě, něžný“. Čtyři anglická slova vytištěná na dolarových účtech „V Boha, kterým důvěřujeme“, sami Američané také interpretují, nikoli bez humoru.
Lidé, kteří se bojí Boha
Každý, kdo zná malou angličtinu nebo v extrémních případech vyzbrojený slovníkem, může rozumět významu této fráze. Nestojí za to používat elektronický „překladatel“, může rozdávat něco zcela nečitelného, například „V Boha věříme“. Obsah je z velké části pochopitelný. Je to „ujištění víry“, které vyjadřuje věta „V Boha, kterému důvěřujeme“. Překlad biblické fráze „Věříme v Boha“ je duchem a lingvisticky nejbližší. Věřit v angličtinu - věřit. „Důvěřovat“ znamená důvěřovat (v jiné smysly, starat se, sponzorovat) a podle církve důvěřovat. Tisk takového sloganu za peníze byl opravdu dobrý nápad. Při pohledu na vydělané mince nebo bankovky by měl věřící a čestný člověk cítit pocit uspokojení a klidu a zločinec nebo příjemce úplatku, který obdrží nespravedlivou kořist, se může cítit lítost. Pokud samozřejmě, že ano.
Příběh …
V roce 1864 byla tímto mottem nejprve ozdobena mince. „V Boha, kterému důvěřujeme“, je řádek z textu americké hymny z roku 1814, jeho vzhled na platebních prostředcích měl potvrdit prvenství křesťanských hodnot v domácí a zahraniční státní politice mladé země Nového světa. Jak bylo možné uskutečnit tento vznešený cíl, je otázka složitá a nejednoznačná, stejně jako odpovědi na ni, ale záměr sám o sobě si určitě zaslouží respekt. Pro numismatiky jsou první americké kovové peníze vysoce ceněny, některé kopie jsou velmi drahé, někdy desítky tisíc dolarů.
… a modernost
Tradice pokračovala, i když měla protivníky. Faktem je, že v Americe existují, kromě věřících, také ateisté, kteří nechtějí každý den číst zmínku o Bohu (to je otravuje), ale neposlouchali jejich názor.
Naposledy byl v roce 1977 americký Nejvyšší soud projednán soud o legálnosti používání výrazu „V Boha, kterému důvěřujeme“ jako atributu státu. Rozhodnutí bylo provedeno konzervativně: nechte všechno tak, jak je.
V roce 2013, po dlouhé přestávce, byla uvedena do oběhu nová dvou dolarová bankovka. Emitentem byla Bank of Atlanta. Celkem bylo vytištěno téměř 45 milionů kopií. Peníze nového vzorku jsou samozřejmě zdobeny stejným heslem „V Boha, kterému důvěřujeme“.
