Po mnoho staletí byla lidová moudrost předávána z generace na generaci pomocí přísloví a přísloví. A ačkoli dnes tato část ruského folklóru ztratila svou předchozí popularitu, není zcela zapomenutá. Často se stává, že při použití jakéhokoli ustaveného výrazu ani nemáme podezření, že jsou přísloví. Mnoho přísloví a přísloví k nám však přišlo pozměněno: některé z nich ztratily svůj konec. Tento osud narušil pokračování přísloví „dvě boty páry“. Připomeňme si, jak to znělo ve své původní podobě, a také se podívejme, zda tato skutečnost ovlivnila význam, který dal náš předek do řeči.
Původ přísloví
Nejprve je třeba poznamenat, že toto přísloví není zcela ruského původu. Slovo „pár“ v něm pochází z latiny, což znamená „rovné“. S vědomím této skutečnosti lze také uhodnout význam tohoto přísloví.
Lingvisté vyjadřují dvě verze původu frazeologie. Podle první verze se tato věta objevila v odborných činnostech obuvníků. Dříve byly boty na pravé i levé noze šité přesně stejně, bez jakýchkoli rozdílů (takže boty jsou stále šité). Proto výraz "dvě boty páry".
Podle jiné možnosti tato frazeologie vděčí za její původ dívkám, které připravovaly věno. Dříve v "panství" nevěsty musela dívka mít pár bot. A protože boty byly v Rusku také považovány za boty (V.I. Dahl definuje boty jako boty nebo boty vyrobené z vlny), vzniká druhá verze původu slova „dvě dvojice bot“.
Jak končí přísloví?
Existuje mnoho verzí. Někteří na webu říkají, že existuje několik pokračování přísloví „dvě boty - pár“. Nejběžnější variantou je „jak vlevo“, tak i jeho modifikace („obě jsou položeny na levou nohu“ atd.). Více zvídaví uživatelé našli verzi přísloví, ve kterém byl začátek oříznut: „Husa a loon - dvě parní boty“ (existuje verze „sandpiper and loon“). Existuje dokonce verze „dvou bot - plstí“, nicméně všechny tyto informace jsou chybné.
Skutečné pokračování přísloví „dvě boty páry“
Internet jako zdroj informací je úžasná věc, i když má jednu významnou nevýhodu. Informace zveřejňované na webu nejsou vždy pravdivé. Stalo se tak s pokračováním přísloví „dvě boty páry“.
Pokud se obrátíte na nejslavnějšího sběratele ruského folklóru - Vladimíra Ivanoviče Dahla, abyste se podívali na jeho knihu „Přísloví a výroky ruského lidu“, pak najdete spoustu zajímavých věcí. Například konec lidové moudrosti: „Kuře je klování“, podle posledních seznamů „úplných“ přísloví a přísloví, jsou slova „ano, celý dvůr je ve vrhu“. Ve slovníku V.I. Dahl dostane úplně jiný konec. Ve skutečnosti, plná verze tohoto populárního aforismu zní úplně jinak: "Kuře klování zrno, ale dobře nakrmené."
A věta: „Kdo si pamatuje staré, to oko je u konce“, na rozdíl od moderních seznamů, neexistuje žádné pokračování. Toto je plná verze přísloví. Je pravda, že stále existuje verze přísloví, které zní: „Kdo si pamatuje toho starého, ďábel ho vytáhne k smrti.“
Jak končí přísloví „dvě dvojice bot“? Podle sbírky ruského folklóru Dahl konec lidového aforismu obvykle chybí. Ale přísloví má začátek, který je ztracen v čase: „Stejný lichý lichý. Dvě dvojice bot.“
Význam přísloví „dvě boty páry“
Význam tohoto okřídleného výrazu lze uhádnout, pokud víte, že za starých časů byly boty proti lýkovým botám. Boty nosily pouze bohatí lidé a dandies, kteří chtěli být považováni za bohatých. Proto ironické zbarvení slova „boty“. Potvrzují to slova jako „boty s vrzáním, ale kaše bez másla“, jakož i „nesuzujte v lýkových botách, boty na saních“ (říká, že jeden vstupuje do chaty).
Obecně přijímaný význam přísloví jsou dvě párové boty - „vzájemně se shodují“. Tato frazeologie se nejčastěji používá s ironií, což naznačuje podobnost lidí v negativních kvalitách. Tento význam je zvláště výrazný v moderní plné verzi přísloví: „Dvě boty z páru, ale obě zůstaly.“
Podobně se začátkem přísloví: „Lichý s lichým je stejný lichý.“ Sam V.I. Dahl vysvětluje slovo „liché“ jako nepárové. A slovo „sudý“ (to je sudé) ve stejném Dahlovi je ekvivalentem slova „pár“. To znamená, že fráze „lichá a dokonce stejná lichá“ s použitím srozumitelnějších slov bude znít - „nepárovaná s nepárovými stejnými páry“.
