Mezi nejvíce diskutované události v posledních letech patří rozmístění dopravní základny Organizace Severoatlantické smlouvy na území Ruska, nebo spíše blízko Uljanovska. Jakmile bylo jeho vystoupení oznámeno, začaly ve společnosti vyvstávat teze, že NATO bude v Ruské federaci nasazovat plnohodnotnou vojenskou přítomnost. Jak legitimní byla tato očekávání?
Podstata problému
Proč ruská veřejnost najednou rozhodla, že v Ulyanovsku bude otevřena základna NATO? V březnu 2012 mluvčí vedoucího regionu Uljanovsk uvedl, že s úřady regionu se jedná se zástupci Severoatlantické aliance o rozmístění v oblasti tranzitního bodu NATO, konkrétně na letišti Uljanovsk-Vostochny.
Později se objevily informace, že region Ulyanovsk měl zájem o umístění vhodné infrastruktury na svém území z důvodu využití přepravních kapacit místních dodavatelů, jakož i vyhlídek na vytvoření nových plateb daní a vznik několika tisíc pracovních míst. Guvernér regionu také uvedl, že projekt byl připraven již dlouhou dobu a je pro region přínosný.
Vysvětlení se objevilo na úrovni vyšších státních mocenských institucí, podle kterých měl být Uljanovsk používán jako tranzitní bod pro letadla Severoatlantické aliance. Předpokládalo se, že s využitím infrastruktury budou přepravovány pouze určité druhy zboží - zejména stany, potraviny a léky. Irák a Afghánistán byly jmenovány přepravní destinace. Vojenské vybavení NATO nemohlo být přepravováno přes Uljanovsk.
Reakce společnosti
Tyto informace způsobily široké veřejné protesty. Obyvatelé regionu měli příležitost si myslet, že v Uljanovsku byla otevřena skutečná základna NATO a začali organizovat protesty. Práce kritizující postavení ruských úřadů se začaly aktivně šířit v médiích. Téměř okamžitě následovaly komentáře zástupců Aliance. Vedoucí informační kanceláře NATO působící v Moskvě tak potvrdil, že jednotky NATO nelze vůbec najít poblíž Uljanovska.
Právní rámec pro spolupráci
Interakce mezi orgány regionu Uljanovsk a NATO měla právní základ. Bylo uspořádáno v souladu s ustanoveními vyhlášky vlády Ruské federace „o postupu při pozemním tranzitu vojenského materiálu do Afghánistánu přes území Ruské federace“, přijatého dne 28. března 2008. Tento pramen zákona obsahuje formulace, podle kterých může odpovídající vojenská nákladní doprava projít Ruskem zjednodušeným způsobem. Mnozí zástupci odborných kruhů však nadále trvali na tom, že Organizace Severoatlantické smlouvy má nicméně loajalitu ruských orgánů, která není založena na současné legislativě.
Co se obávalo veřejnosti, zástupců médií a ruských odborníků? Za prvé, takzvaný „tranzitní bod“ mohl být snadno přeměněn na plnohodnotnou vojenskou základnu.
Mohl by se tento bod stát vojenskou základnou?
Hlavním argumentem zastánců tohoto úhlu pohledu byla skutečnost, že zařízení pro infrastrukturu s podobným statusem - tranzitní centrum ve vlastnictví Organizace Severoatlantické smlouvy v Kyrgyzstánu - bylo navrženo americkou armádou, aby bylo přejmenováno na centrum pro poskytování komerčního tranzitu. To znamená, jak někteří členové veřejnosti zvažovali, že po nalezení objektu formálně přímo nesouvisejícího s ozbrojenými silami na území Ruské federace by NATO mohlo následně svůj status změnit na jiný, méně v souladu s ruskými národními zájmy.
Dalším znepokojením veřejnosti bylo, že členské země NATO začaly projevovat podezřelý nezdravý zájem o Rusko.
Proč NATO potřebovalo Uljanovsk?
Zástupci expertních kruhů upozornili na skutečnost, že NATO může dobře využít ekonomicky výhodnějších způsobů přepravy nákladu obejít Ruskou federaci. Například se předpokládalo, že kontejnery s nákladem by měly být nejprve doručeny do Uljanovska letecky, poté naloženy do vlaků, poté přesměrovány na pobřeží Baltského moře a poté do destinací. Podle analytiků mohla armáda NATO dobře využít alternativní trasy, které byly výrazně kratší.
Mohl by být například požadován tranzit nejbližšími spojenci Aliance na Středním východě nebo v Evropě. Umístění základen NATO tak umožnilo propustit zboží ekonomicky životaschopnějšími cestami. Ale z nějakého důvodu Aliance začala hledat jiné možnosti s tranzitem. Z nějakého důvodu se země NATO rozhodly využít ruská území a mnoho veřejnosti se to nelíbilo.
Odborníci, kteří se obávali zahájení tranzitu nákladu NATO přes Ruskou federaci, rovněž upozornili na to, že pro takovou spolupráci Rusko nemá hmatatelné výhody, a to i přes ujištění politiků, že by to mohlo pomoci vytvořit pracovní místa a zvýšit daňové příjmy do rozpočtu.
Jaký je přínos pro Rusko?
Zástupci veřejnosti proto pochybovali, že by se tranzitní základna NATO poblíž Uljanovska mohla stát skutečným faktorem pozitivního rozvoje obchodních vztahů mezi Ruskou federací a státy Aliance, zejména Spojenými státy. Podle odborníků mohli Američané s malou pravděpodobností prokázat svou připravenost zhodnotit ruské kroky v plnohodnotném partnerství. Experti nenašli zjevné ekonomické výhody pro Rusko při nasazení tranzitního zařízení NATO poblíž Uljanovska.
Stejně tak zástupci veřejnosti neviděli perspektivu konstruktivní interakce mezi Ruskou federací a Aliancí ve vojenské sféře.
Existují nějaké vyhlídky na vojenskou spolupráci?
Mnoho analytiků se domnívalo, že vyhlídky na vojenskou spolupráci by naopak mohly negativně ovlivnit ruskou národní bezpečnost. Podle odborníků bude tranzitní základna NATO v Uljanovsku brzy vyžadovat údržbu a bezpečnost. Jejich realizace by zahrnovala buď zapojení vojenské aliance Aliance, nebo najmutí ruských bezpečnostních agentur. Odborníci se také obávali, že infrastruktura pro organizaci letecké dopravy, která se nachází v Uljanovsku, by mohla být použita k tranzitu drog z Afghánistánu. Dalším důvodem podezření analytiků byla následující okolnost: pokud se na místě příslušného tranzitního zařízení objeví plnohodnotná vojenská základna NATO, může být použita jako místo, odkud mohou letadla Aliance provádět bojové letectví. A to jsou geopolitická rizika. Odborníci zase neviděli žádné zjevné preference pro Ruskou federaci, pokud jde o řešení problémů národní bezpečnosti.
Ruské zájmy na zajištění tranzitu
V jedné z prací, které doprovázely vyhlídky na spolupráci mezi Ruskem a NATO v projektu poblíž Uljanovska, byla vyjádřena myšlenka, že by Ruská federace měla podporovat tranzit, protože má zájem udržet armádu NATO v Afghánistánu a udržet situaci s šířením extremismu odtud pod kontrolou.
Činnost Američanů, kteří jsou v tomto středo-východním státě již několik let, však vedla k tomu, že mnoho odborníků dospělo k různým závěrům ohledně účinnosti umístění armády Aliance v tomto regionu. Obchod s drogami z Afghánistánu se tak, jak někteří analytici vypočítali, mnohokrát zvýšil. Úroveň terorismu vzrostla a extremistické sítě nadále fungují.
Washington se rozhodl posílit pozici
Posouzení vyhlídek na spolupráci mezi NATO a Ruskou federací v rámci tranzitu přes Uljanovsk v ruské společnosti bylo předloženo v široké škále. Existuje tedy pohled, podle kterého byla dohoda v Uljanovsku vykládána jako pokus Washingtonu posílit své postavení v evropském regionu, ovlivnit Ruskou federaci za účelem využití jejích zdrojů v zájmu Aliance. Ve stejné době Spojené státy zařídily sazby pro možný tranzit - například, podle některých odborníků by například dodání 1 kg nákladu do Afghánistánu mělo stát rozpočet NATO 15 USD.
Letecké společnosti, které byly považovány za dodavatele - v první řadě je to Volga-Dnepr, jak si mysleli analytici, takové nabídky jen stěží odmítá. Experti by podle názoru odborníků, počínaje malou organizací tranzitní základny, pokusili rozšířit zónu vlivu NATO v Ruské federaci například tím, že navrhnou nákup některých druhů dodávek od ruských dodavatelů. Co by mělo zajímat nejen letecké společnosti.
Postavení orgánů
Mnoho odborníků spěchalo k závěru, že ruské úřady - jak na úrovni konkrétního regionu, Ulyanovského regionu, tak v Moskvě - plně podporovaly projekt spolupráce s NATO. A to znepokojené členy široké veřejnosti. Mnoho se například nelíbilo s tím, že guvernér oblasti Uljanovsk byl odborníkem na Moskevské škole politických studií - v čele jeho správní rady byl Rodrik Breytveit, který byl předsedou Spojené zpravodajské komise ve Velké Británii. Na úrovni federálních úřadů byl obecně podporován také rusko-americký projekt.
Co řeknou partneři?
Poté, co se informace o dohodě mezi Ruskou federací a NATO začaly šířit v médiích, někteří zástupci odborné komunity měli pocit, že takový krok by mohl přinést znatelnou nerovnováhu ve vztazích mezi Ruskou federací a jejími nejbližšími partnery - zejména státy CSTO. Zvláště citlivým bodem v tomto ohledu by mohlo být to, že v roce 2011 se vůdci zemí CSTO dohodli na zákazu rozmístění vojenských základen na svém území, které patří třetím zemím. Podle některých analytiků by nejbližší spojenci Ruské federace mohli mít pro vedení země nepříjemné otázky ohledně tak neobvyklého precedensu pro interakci s organizací, se kterou má Rusko často hmatatelné rozpory v oblasti geopolitiky.
Odborníci upozornili na skutečnost, že existuje jen velmi málo historických precedensů, které by naznačovaly, že NATO se snaží budovat partnerství za rovných podmínek s Ruskem. Právě naopak, v nedávné historii diplomatické komunikace existují indikativní precedenty, které hovoří o opaku. Například je známo, že v roce 1990 ministr zahraničí NATO slíbil, že se organizace nepřesune na východ. Jak ale víte, základny NATO na mapě světa zahrnují několik států bývalého socialistického tábora najednou. Jeden z nich, jak navrhli analytici, se mohl brzy objevit na území Ruska.
Povaha pochybností a obav expertů byla tehdy docela pochopitelná. Byly však síly NATO schopny ve skutečnosti proniknout na území Ruské federace?
Abstrakty a fakta
Obavy odborníků, o kterých jsme hovořili výše, se neprojevily. Posouzení těchto tezí bylo navíc následně posouzeno jako nejpřínosnější. Někteří členové veřejnosti byli tak obviněni z téměř protistátního postavení. Tak či onak se neobjevila žádná vojenská základna NATO v Uljanovsku, přestože byl vytvořen stejný tranzitní bod.
Pokud jde o tezi, že pro Rusko nebylo výhodné umístit odpovídající objekt na jeho území, byl nalezen protiargument. Podle jedné verze by tedy Ruská federace mohla použít skutečnost, že tranzitní bod NATO je umístěn ve svých vlastních zájmech, jako možný nástroj k ovlivnění postavení Aliance v určitých politických otázkách. To znamená, že zástupci NATO, a nikoli jejich ruští partneři, by se měli bát negativních důsledků. Zároveň v Ruské federaci stále existoval určitý politický zájem na organizaci nákladní dopravy přes Uljanovsk: pokud by Rusko odmítlo spolupracovat, Aliance by se s největší pravděpodobností obrátila na Gruzii. A to by znamenalo silnější vojenskou přítomnost NATO v regionu.
Pokud jde o tezi, že NATO mělo výhodnější alternativy k organizaci nákladní dopravy, byl také nalezen protiargument. Skutečností je, že jedna z klíčových rezervních tras - přes Pákistán - by mohla být kvůli měnící se geopolitické situaci uzavřena. V rozumné době by pro něj nemohly existovat skutečné alternativy - i kdyby byl aktivován scénář s využitím tranzitních základen v Gruzii.
Zvažte další významné závěry odborníků, kteří kritizovali postavení odborníků, kteří se obávali negativních důsledků přítomnosti tranzitního bodu NATO v Ulyanovské oblasti. Zdůrazňuje se tedy, že zboží, které musí projít Uljanovskem, podléhá povinné kontrole ruskými celními orgány. Vojenští experti ze zemí NATO nejsou do tohoto procesu zapojeni. Hlavním rysem, který charakterizuje jakoukoli základnu NATO v Evropě nebo jiném regionu světa, je významná suverenita, pokud jde o jurisdikci státu, který je hostitelem armády z Aliance. To znamená, že přístup k základnám NATO pro orgány země, které umožnily jejich výstavbu, je zpravidla velmi omezený. Tranzitní základna v Uljanovsku toto kritérium nijak nesplnila. NATO nemohlo ruským úřadům zakázat kontrolovat činnost odpovídajícího zařízení.
Základní využití
Byla otevřena tranzitní základna Aliance poblíž Uljanovska. Prakticky se to však nijak neúčastnilo. Veřejnost nemá k dispozici přinejmenším žádné skutečnosti, které by odrážely její pravidelné používání. Podle některých analytiků NATO se ve skutečnosti ukázalo, že není příliš výhodné komunikovat s partnery z Ruské federace. Hodnocení tohoto stavu se navíc velmi liší. Zástupci NATO tvrdí, že přeprava zboží přes Ruskou federaci je nákladná a ruskí vojenští experti se domnívají, že se země Aliance neodvážily stát se závislými na infrastruktuře Ruské federace.
