Jakýkoli typ organizace, v níž se země dohodly na koordinaci své obchodní a měnové politiky s jinými zeměmi, se nazývá ekonomická integrace. Je zřejmé, že existuje mnoho různých stupňů integrace.
- Preferenční obchodní dohoda (PTA). Dohoda PTA je možná nejzákladnější formou hospodářské integrace. PTA obvykle nabízí slevy pro partnery v určitých kategoriích produktů.
- Zóna volného obchodu (FTA). Vzniká, když skupina zemí mezi sebou odstraní cla, ale udržuje vnější tarif na dovozy z jiných států. Příkladem vytvoření dohody o volném obchodu je dohoda NAFTA, která předpokládá nulové sazby při dovozu automobilů mezi Spojenými státy a Mexikem. Pro členské země, které nejsou součástí NAFTA, jsou však v Mexiku stanoveny jiné sazby za dovoz automobilů.
- Celní unie. Spočívá v případě, kdy skupina zemí odstraní cla mezi svými státy, ale stanoví společnou sazbu pro dovozy ze zbytku světa.
- Sjednocená hospodářská unie. Jednotný trh zajišťuje obchodování za optimální tarify, stanoví obecné vnější tarify mezi členy a také vytváří výhody pro volný pohyb peněžních prostředků mezi zeměmi. Evropská unie byla vytvořena jako jednotný společný trh podle Římské smlouvy z roku 1975.
- Hospodářská unie. Hospodářské unie zemí zpravidla podporují volný obchod se zbožím, stanoví společné vnější tarify mezi členy a určují podmínky pro volný pohyb kapitálu v hotovosti. Společná zemědělská politika Evropské unie (SZP) je příkladem typu finanční koordinace orientačního hospodářského společenství.
- Měnová unie. Klíčem k vytvoření společné měny mezi skupinou zemí je měnová unie, která zahrnuje vytvoření hlavního finančního orgánu určujícího měnovou politiku pro celou skupinu.
Začátek cesty EurAsEC
Eurasian Economic Union je mezinárodní organizace založená na regionální hospodářské integraci a mezinárodní organizace. To znamená, že rozhodnutí jejích orgánů (Euroasijská hospodářská rada, Hospodářská komise a Hospodářský soud) se staly normami mezinárodního práva.
Území Eurasijské unie (EurAsEC) se rozkládá na více než 20 milionech km 2 (15% zemské země), v rámci této komunity žije 183 milionů obyvatel.
Smlouva o euroasijské hospodářské unii stanoví koordinaci zemědělství, průmyslu a energetiky; obecné hygienické a technické normy. Vytvářením společenství hospodářských organizací se plánuje vytvoření společného trhu s léčivy do roku 2016, do roku 2019 se očekává dokončení společného trhu s energií a do roku 2025 - trh s ropou, plynem a ropnými produkty.
Historie si pamatuje příklady reorganizace mezinárodních ekonomických organizací na politické nebo dokonce vojenské aliance, dobrým příkladem je hospodářské společenství západoafrických států. Od svého vzniku uběhlo málo času, protože se zaměřil z komerčních projektů na vojenské operace na hranicích zemí Společenství.
Přátelství národů především!
22. prosince 2014 byl poznamenán výměnou ratifikačních listin o vztazích mezi Ruskem a Kazachstánem, které sousedí se Spojenými státy. Smlouva o euroasijské hospodářské unii nezruší předchozí smlouvu o hospodářské a politické spolupráci, podepsanou mezi zeměmi v roce 1992, naopak, doplňuje a rozšiřuje rozsah vzájemného působení a umožňuje provádění obou plánů navzájem paralelně.
Organizace je otevřena každému státu, který je připraven sdílet cíle a podmínky stanovené ve smlouvě mezi státy. Koncem roku 2014 se k Unii připojily také Arménie a Kyrgyzstán.
Stojí za zmínku, že prezident Putin uskutečnil obchodní návštěvu Uzbekistánu, kde byly projednány podmínky pro přistoupení této země k euroasijské unii. Řečník Federálního shromáždění Ruska uvedl, že probíhají konzultace ohledně možného vstupu Tádžikistánu do euroasijské hospodářské unie.
Důvod vzniku TS EurAsEC
Celní unie EurAsEC (CU) vstoupila v platnost v lednu 2010, když se k ní připojila celní unie Běloruska, Kazachstánu a Ruska, o něco později se k nim připojila Arménie a Kyrgyzstán.
Celní hospodářská unie byla vytvořena jako začátek hospodářské unie republik, které byly dříve součástí SSSR. Členské státy tedy pokračují v cestě hospodářské integrace odstraněním celních hranic mezi sebou. Na konci roku 2014 byla na základě CU vytvořena euroasijská hospodářská unie, která představuje společný měnový prostor pro podporu další hospodářské integrace.
Členské státy EurAsEC CU: Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko.
Dokumenty podepsané v letech 1995, 1999 a 2007 slouží k regulaci a ochraně celní unie regulačními právy. Společný hospodářský prostor se nazývá ke kontrole dokumentu z roku 2007, první upravuje vytvoření celní unie, druhý - její vytvoření.
Nařízení CU
Technické předpisy, jejichž schválení je základem pro vstup do TS:
- Národní osvědčení o produktu.
- Osvědčení celní unie vydaná v souladu s dokumentem, který uvádí seznam produktů podléhajících povinnému potvrzení shody. Tento certifikát je platný ve všech zemích CU.
- Míra růstu zahraničního obchodu a vzájemného obchodu s vozidly. Jednotný celní kodex je regulován Evropskou hospodářskou komisí a Ministerstvem statistiky.
Hospodářské odbory se často snaží dovážet a vyvážet pouze zboží, které je ziskové v určité ekonomické zóně. Příkladem toho je vozidlo. Pouze zboží, které se kvalifikuje jako „zboží TS“, lze volně dovážet / vyvážet na stanoveném území. V souladu s článkem 4 celního kodexu zboží získává tento status v následujících případech:
- produkty uvolněné ve vozidle.
- Výrobky, zboží propuštěné pro domácí spotřebu s placením cel stanovených ve smlouvě.
- Výrobky, které splňují obě podmínky: vyráběné v rámci hranice CU pro domácí spotřebu.
Výrobky, které nesplňují kritéria pro zboží CU, pro které nebyly předloženy žádné příslušné doklady k určení účelu zboží CU, se musí v rámci CU podrobit jednotnému celnímu řízení.
Jiné hospodářské unie Ruska
- APEC. Hospodářská spolupráce (APEC) byla vytvořena v roce 1989 s cílem sjednotit země asijsko-tichomořského regionu. APEC je fórum pro 21 států. Cílem komunity je již dlouho vytvoření trhů pro výrobky, suroviny a materiály mimo Evropu. Odborníci se domnívají, že AEC byl vytvořen v reakci na rostoucí ekonomiku industrializovaného Japonska, které má moc ovládnout asijsko-pacifický region. Strategicky je však komunita důležitá především pro státy, které ji tvoří, protože pomáhá koordinovat hospodářskou činnost mezi vzájemně závislými zeměmi.
- CIS. Interakce mezi některými zeměmi bývalého SSSR na základě suverénní rovnosti je založena na dohodě Společenství nezávislých států (SNS). V současné době zahrnuje SNS tyto země: Ázerbájdžán, Arménie, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a Ukrajina. Dohoda byla podepsána v roce 1991.
- BRICS. BRICS sdružuje 5 hlavních rozvíjejících se ekonomik následujících zemí: Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika. Před začleněním do Jižní Afriky byla organizace nazvána BRIC. Všechny členské země mají rychle rostoucí ekonomiku a mají významný dopad na regionální a globální změny.
Na konci roku 2014 pokrývá pokrytí BRICS 3 miliardy lidí, což je 40% světové populace.
Společenství bylo založeno v roce 2006 jako součást Petrohradského fóra ministrů hospodářství Brazílie, Ruské federace, Indie a Číny. První setkání se konalo v roce 2009 v Jekatěrinburgu. Na setkáních se diskutuje o otázkách vzájemného partnerství, poskytování půjček, přírodním prostředí a životním prostředí.
Na cestě k Maastrichtské smlouvě
Evropská hospodářská unie (EU) je hospodářská a politická federace sestávající z dvaceti sedmi členských zemí, které mají společné politiky v několika oblastech. EU byla vytvořena v roce 1993 podpisem Smlouvy o Evropské unii, která se obvykle nazývá Maastrichtská smlouva. Tomu však předcházelo vytvoření několika evropských organizací, které přispěly k rozvoji EU.
EU původně tvořila 12 států: Dánsko, Německo, Řecko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Belgie, Portugalsko, Irsko, Francie, Španělsko a Spojené království. V roce 1993 určila Evropská rada na zasedání v Kodani (Dánsko) kritéria pro přistoupení k EU. Tyto požadavky, známé jako kodaňská kritéria, zahrnují základy, jako například:
- stabilní demokracie, která respektuje lidská práva a právní stát;
- fungující tržně konkurenceschopná ekonomika;
- převzetí závazků vyplývajících z členství, včetně práva EU.
Vývoj EU po roce 1993
EU od svého vzniku rostla 3krát. V roce 1995 se připojili 3 noví členové: Rakousko, Finsko a Švédsko. V roce 2004 vstoupilo do EU 10 nových členů, zejména z bývalého sovětského bloku: Česká republika, Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko. V roce 2007 byly Rumunsko a Bulharsko, které nesplnily vstupní kritéria v roce 2004, přijaty a přijaty do Unie. V roce 2013 byl seznam doplněn státem Chorvatsko.
Jedním z cílů EU je hospodářská a měnová unie, která vyžaduje vytvoření společné evropské měny. Mezinárodní obchod v rámci hranic společné měnové zóny významně přispěje k vytvoření jednotného trhu doplněného jednotnými cenami a regulací vnitrostátních trhů. Vytvoření jednotného trhu může povzbudit zvýšenou konkurenci mezi specializovanými produkty a usnadnit vztahy podnikového financování, zejména mezinárodní obchod mezi členy jednotného měnového prostoru. Konečně by z dlouhodobého hlediska mělo vytvoření společného obchodního a měnového prostoru zjednodušit evropské podnikové struktury pro regulaci všech regulačních aktů na homogenní.
Euro
Hospodářské unie se často snaží sjednotit ekonomiky svých členských zemí. Optimálního řízení hospodářské činnosti v jedné měnové zóně lze dosáhnout zavedením jednotné měny; taková konvergence vytvoří větší uniformitu mezi různými národními ekonomikami. Podmínky stanovené pro zavedení eura a vytvoření jednotné měny:
- Udržování mezinárodního směnného kurzu v daném rozpětí (mechanismus směnných kurzů nebo ERM) po dobu nejméně dvou let před zavedením eura.
- Udržování dlouhodobých úrokových sazeb.
- Kontrola veřejného dluhu v rámci stanovených limitů.
- Zachování celkového veřejného dluhu na úrovni ne více než 60% hrubého domácího produktu.
Struktura EU
Evropská hospodářská unie zahrnuje 4 správní orgány, které se zabývají konkrétními oblastmi hospodářské a politické činnosti.
1. Rada ministrů. Skládá se zpravidla ze zástupců ministerstev zahraničních věcí členských států EU. Rada ministrů Evropy má právo na konečné rozhodnutí ve všech otázkách, na které se nevztahují podmínky pevných dohod uzavřených v EU nebo její předchozí organizace. Rada ministrů schvaluje Výbor pozorovatelů, řeší otázky související se vztahy mezi zeměmi EU v těchto oblastech: správa věcí veřejných, zemědělství, rybolov, průmyslová politika a domácí trh, výzkum, energetika, doprava a ekologie.
2. Evropská komise. Hospodářské svazy států zpravidla vytvářejí expertní orgány k řešení finančních záležitostí. Evropská komise jedná jako výkonná organizace EU. Snaží se sloužit zájmům Evropy jako celku ve věcech vnějších vztahů, ekonomiky, financí, průmyslu a zemědělské politiky.
3. Evropský parlament. Zahrnuje zástupce členských států EU, kteří jsou voleni přímým hlasováním ve svých zemích. Ačkoli slouží jako fórum pro diskusi o otázkách, které jsou předmětem zájmu jednotlivých členských států a EU jako celku, nemá Evropský parlament žádnou pravomoc vytvářet ani provádět právní předpisy. Má však určitou kontrolu nad rozpočtem EU a může záležitosti předkládat k posouzení Radě ministrů nebo Evropské komisi.
4. Soud. Jakékoli hospodářské unie musí mít právní základ, EU není výjimkou. Soud se skládá z 13 soudců a 6 právníků zastupujících členské státy EU. Jeho funkcí je interpretovat zákony a předpisy, přijatá rozhodnutí jsou závazná pro EU, vlády členských států, firmy a jednotlivce v členských státech EU.
