Politická ideologie je jednou z nejvlivnějších forem politického vědomí, jejíž dopad je zaměřen na obsah mocenských vztahů. Tento koncept se poprvé objevil v 18. století. Od té doby se začaly formovat různé vědecké přístupy k tomuto jevu. Poprvé byl tento termín použit v roce 1796 francouzským filosofem D. de Tracym, který definoval politickou ideologii jako vědu myšlenek, která existuje ke studiu jejich původu ve společnosti. Ideologie prohlašuje politické hodnoty určité skupiny lidí a předkládá touhu téže skupiny po vedení.
Měl by zdůrazňovat hlavní funkce politické ideologie, tj. Ty nezbytné změny, které by se měly v myslích občanů objevit s jeho pomocí:
-
Orientační. Proces orientuje politické subjekty v hodnotovém systému konkrétní sociální skupiny.
-
Mobilizace. Ideologie reguluje politickou činnost a naznačuje její principy následovníkům.
-
Integrace. Systém odmítá soukromé zájmy a slouží jako sjednocující prvek v konkrétní sociální skupině.
Všimněte si, že politická ideologie spolu s hlavními funkcemi plní řadu dalších:
-
O legitimitě moci.
-
Kognitivní funkce. Ideologie, která je odrazem společnosti, která ji vytvořila, nese v sobě skutečné životní problémy a rozpory. Její návrhy jsou přirozenou formou, ve které skupiny rozpoznávají své postavení.
-
Normativní. Různé ideologické trendy vytvářejí mnoho normativních pokynů.
-
Konstruktivní, jehož podstata se nejlépe projevuje při přijímání politického programu.
-
Kompenzační. Političtí ideologové nejen připisují akcím společenský význam, ale také inspirují naději na úspěšnou změnu způsobu života, čímž kompenzují sociální nespokojenost a nepohodlí existence.
Politická ideologie funguje jako způsob politického vývoje společnosti. Faktem je, že jeho dominantní forma je zakořeněna v ústavě státu, čímž se stala již státní ideologií.
Všimněte si, že politická ideologie je chápána jako systém myšlenek, jejichž cílem je vyjádřit zájmy všech subjektů politické činnosti a vytvořit teoretický základ pro organizovaná politická rozhodnutí. Jeho návrh se provádí pomocí teorie, která je pak konkretizována ve stranických programech a již má dopad na skutečnou politiku.
Jakákoli politická ideologie je analyzována podle dvou plánů:
-
Výslovný, jehož podstata je prezentována v otevřeně předložených nápadech a požadavcích.
-
Skryté, tj. zde jsou stanoveny ty zájmy, které jsou chráněny a reprezentovány konkrétní politickou ideologií.
Věc je taková, že v současnosti mnoho sociálních aktérů prezentuje svou ideologii jako soubor zájmů celé společnosti, ale nemluví konkrétně o těch, jejichž touhy chrání a zastupují.
Ideologií v politice je, že se zaměřuje na vyjádření potřeb významného sociálního subjektu. Zpravidla se záležitost týká politických a ekonomických zájmů. Politická ideologie je tedy zaměřena na ekonomický zájem a na mocenskou a finanční politickou povahu. Cíle samozřejmě mohou mít nejen globální, ale i místní význam. Jejich podstata však zůstává nezměněna.
Všechny politické ideologie mají obrovský potenciál, díky kterému je možné manipulovat veřejné vědomí. A budou existovat, dokud bude v přírodě sociálně stratifikovaná společnost.
