Pro lidi, kteří se zajímají o různé kultury, by bylo užitečné dozvědět se něco o životě v jiných zemích. Tento článek vám dá kousek Polska, konkrétně se naučíte trochu z historie polských jmen: jejich rysy, distribuce a význam některých z nich.
Polská jména: původ
Poláci jsou extrémně náboženští lidé a v životě přikládají rodinným a církevním tradicím velký význam. Základem při výběru jména dítěte jsou proto často právě náboženské a rodinné tradice. Takže v polské rodině se můžete setkat s několika generacemi Stanislavů (s důrazem na „a“) nebo Malgozhat. Samozřejmě v Rusku lze také pozorovat takovou kontinuitu, zejména ve venkovských oblastech, ale v Polsku byl tento jev v té době velmi běžný.
Kromě toho jedním z hlavních zdrojů, ze kterých rodiče berou jména svých dětí, zůstává katolický duchovenstvo. Proto polská jména oplývají přezdívkami řeckého, hebrejského a latinského původu. Zdálo by se, že Polsko je také slovanskou zemí, která je nám blízká, a tedy pokud jde o její nominální fond, ale rozdíl v náboženstvích způsobil hmatatelné rozdíly mezi naším obvyklým a polským názvem. Přezdívky slovanského původu a rozšířené ještě před zavedením křesťanství však v Polsku nepochybně zůstávají. Některým polským jménům lze přiřadit obě kategorie. Důvodem je skutečnost, že mnoho svatých se slovanskými přezdívkami bylo kanonizováno (například Stanislav, Wlodzimierz). Používají se jména litevského původu (jeden z nejpopulárnějších je Olgerd), německý (Ferdinand, Adolf). Polská jména ve skutečnosti vznikla ve středověku.
Funkce jména v Polsku
Až donedávna mohlo mít dítě narozené v polské rodině několik jmen najednou. Nyní je jejich počet omezen zákonem na dva (maximálně - tři). Dívka nebo chlapec si zvolí prostřední jméno ve věku devíti až deseti let, když nastane čas pro první přijímání. To je obvykle jméno jednoho ze svatých, kterého chce dítě vidět jako svého patrona. Druhé jméno se však v každodenním životě prakticky nepoužívá (pokud to člověk nemá víc než první).
