Dnes má naše planeta více než 250 států, na jejichž území žije více než 7 miliard lidí. Pro úspěšné podnikání ve všech sférách společnosti jsou založeny různé organizace, jejichž členství poskytuje zúčastněným zemím výhody a podporu od ostatních států.
Jedním z nich je Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO). Jedná se o euroasijskou politickou, ekonomickou a vojenskou formaci, která byla založena v roce 2001 vůdci států Šanghaje pěti založených v roce 1996, která v té době zahrnovala Čínu, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán. Po vstupu Uzbekistánu byla organizace přejmenována.
Od Shanghai Five k SCO - jak to bylo?
Jak již bylo uvedeno výše, je SCO společenstvím států, na jehož základě bylo v dubnu 1996 podepsáno v čínském Šanghaji dohoda formálně zakládající prohlubování vojenské důvěry na hranicích států mezi Kazachstánem, Čínou, Kyrgyzstánem, Ruskem a Tádžikistánem, jakož i uzavření mezi tyto stejné státy po roce smlouvy, což snižuje počet ozbrojených sil na hraničních územích.
Poté se každoročně konají summity ocelářské organizace. Místo setkání zúčastněných zemí bylo v roce 1998 hlavním městem Kazachstánu, Alma-Ata, v roce 1999 - hlavním městem Kyrgyzstánu, Biškeku. V roce 2000 se v hlavním městě Tádžikistánu, Dušanbe, setkali vůdci pěti zemí.
Následující rok se výroční summit opět konal v Šanghaji v Šanghaji, kde se těchto pět stalo šesti díky Uzbekistánu, který se k němu připojil. Pokud tedy chcete přesně vědět, které země jsou členy SCO, shrnujeme: nyní má organizace šest řádných členů: jsou to Kazachstán, Čínská lidová republika, Kyrgyzstán, Ruská federace, Tádžikistán a Uzbekistán.
V létě roku 2001, v červnu, podepsalo všech šest hlav výše zmíněných států Deklaraci o zřízení organizace, která vzala na vědomí pozitivní roli Šanghajské pětky, a také vyjádřila přání vůdců zemí převést spolupráci v jejím rámci na vyšší úroveň. V roce 2001, 16. července, podepsaly dvě přední země SCO - Rusko a Čína - Smlouvu o dobrém sousedství, přátelství a spolupráci.
Téměř o rok později se v Petrohradě konalo setkání vedoucích členských zemí organizace. Během ní byla podepsána Charta SCO, která obsahuje cíle a zásady, které organizace stále dodržuje. Předepisuje také strukturu a formu práce a samotný dokument je úředně schválen v souladu s mezinárodním právem.
Členské státy SCO dnes zabírají více než polovinu euroasijské půdy. A populace těchto zemí je čtvrtinou celkové světové populace. Pokud vezmeme v úvahu pozorovatelské státy, pak jsou obyvatelé zemí SCO polovinou populace naší planety, což bylo zaznamenáno na červencovém summitu v roce 2005 v Astaně. Poprvé ho navštívili zástupci Indie, Mongolska, Pákistánu a Íránu. Tuto skutečnost uvedl ve svém uvítacím projevu prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev, který v tom roce hostil vrchol země. Pokud chcete mít přesnou představu o tom, jak jsou země SCO geograficky umístěny, níže je zobrazena mapa, která to jasně ukazuje.
Iniciativy SCO a spolupráce s dalšími organizacemi
V roce 2007 bylo zahájeno více než dvacet rozsáhlých projektů týkajících se dopravního systému, energetiky a telekomunikací. Proběhla pravidelná setkání k projednání otázek souvisejících s bezpečností, vojenskými záležitostmi, obranou, zahraniční politikou, ekonomikou, kulturou, bankovnictvím a všemi dalšími otázkami, které během diskuse vznesli úředníci zastupující země SCO. Seznam nebyl nijak omezen: předmětem diskuse bylo jakékoli téma, které podle názoru účastníků setkání vyžadovalo pozornost veřejnosti.
Kromě toho byly navázány vztahy s dalšími mezinárodními komunitami. Jedná se o OSN, kde je SCO pozorovatelem Valného shromáždění, Evropské unie (EU), Asociace národů jihovýchodní Asie (ASEAN z Asociace národů jihovýchodní Asie), Společenství nezávislých států (CIS), Organizace islámských spolupráce (OIC). Pro rok 2015 se v hlavním městě Ruské republiky Baškortostán Ufa plánuje summit SCO a BRICS, jehož jedním z cílů je navázat obchodní vztahy a partnerství mezi oběma organizacemi.
Struktura
Nejvyšším orgánem organizace je Rada hlav států. Rozhodují v komunitě. Schůze se konají každoročně na vrcholných schůzkách v jednom z hlavních měst členských zemí. V současné době se Rada předsedů skládá z prezidentů: Kyrgyzstán - Almazbek Atambajev, Čína - Xi Jinping, Uzbekistán - islám Karimov, Kazachstán - Nursultan Nazarbajev, Rusko - Vladimir Putin a Tádžikistán - Emomali Rakhmon.
Rada hlav vlád je druhým nejdůležitějším orgánem SCO, který každoročně pořádá summity, projednává otázky spojené s mnohostrannou spoluprací a schvaluje rozpočet organizace.
Rada ministrů zahraničních věcí také pravidelně pořádá zasedání, kde hovoří o současné mezinárodní situaci. Tématem konverzace je navíc interakce s jinými organizacemi. Zvláštní pozornost v předvečer summitu Ufa mají vztahy mezi SCO a BRICS.
Rada národních koordinátorů, jak napovídá její název, koordinuje mnohostrannou spolupráci států regulovaných Chartou SCO.
Sekretariát má funkce hlavního výkonného orgánu v komunitě. Provádí organizační rozhodnutí a vyhlášky, připravuje návrhy dokumentů (prohlášení, programy). Působí také jako depozitář dokumentů, organizuje specifické akce, na nichž členské země SCO pracují, a propaguje šíření informací o organizaci a jejích činnostech. Sekretariát se nachází v hlavním městě Číny v Pekingu. Jeho současným generálním ředitelem je Dmitrij Fedorovič Mezentěv, bývalý guvernér regionu Irkutsk, člen Rady federace Ruské federace.
Sídlo regionální protiteroristické struktury (RATS) se nachází v hlavním městě Uzbekistánu, Taškentu. Jedná se o stálý orgán, jehož hlavní funkcí je rozvíjet spolupráci ve vztahu k terorismu, separatismu a extremismu, který aktivně vede SCO. Vedoucí této struktury je volen na tříleté funkční období, každý členský stát Společenství má právo vyslat stálého zástupce ze své země do protiteroristické struktury.
Spolupráce v oblasti bezpečnosti
Země SCO aktivně provádějí činnosti v oblasti bezpečnosti a zaměřují se především na problémy jejich zajištění účastnickým státům. To je dnes zvlášť důležité ve vztahu k nebezpečí, kterému mohou být vystaveni členové SCO ve střední Asii. Jak již bylo zmíněno, úkoly organizace zahrnují boj proti terorismu, separatismu a extremismu.
Na summitu SCO v červnu 2004, který se konal v hlavním městě Uzbekistánu v Taškentu, byla zřízena a následně zřízena regionální protiteroristická struktura (RATS). V dubnu 2006 organizace vydala prohlášení informující o plánovaném boji zaměřeném na přeshraniční drogovou kriminalitu prostřednictvím protiteroristických operací. Současně bylo oznámeno, že SCO není vojenským blokem a organizace nebude jednou z nich, nicméně zvýšená hrozba jevů, jako je terorismus, extremismus a separatismus, znemožňuje zajistit bezpečnost bez plného zapojení ozbrojených sil.
Na podzim roku 2007, v říjnu, v hlavním městě Tádžikistánu v Dušanbe, byla podepsána dohoda s CSTO (Organisation Treaty Treaty Organisation). Účelem toho bylo rozšířit spolupráci v otázkách bezpečnosti, v boji proti zločinu a obchodování s drogami. Začátkem roku 2008 byl v Pekingu schválen společný akční plán mezi organizacemi.
Kromě toho je SCO aktivně proti kybernetické válce a tvrdí, že šířené informace, které poškozují duchovní, morální a kulturní sféry jiných zemí, by měly být také považovány za ohrožení bezpečnosti. V souladu s definicí pojmu „informační válka“ přijaté v roce 2009 se takové akce vykládají jako akt podkopávající jeden stát politickému, ekonomickému a sociálnímu systému jiného státu.
Spolupráce členů organizace ve vojenské sféře
V posledních letech je organizace aktivní, jejímž cílem je úzká vojenská spolupráce, boj proti terorismu a výměna zpravodajských informací.
Během této doby členové SCO uspořádali řadu společných vojenských cvičení: první se konala v roce 2003 ve dvou etapách, nejprve v Kazachstánu a poté v Číně. Od té doby vedly Rusko a Čína pod záštitou SCO rozsáhlá vojenská cvičení v letech 2005, 2007 (mírová mise 2007) a 2009.
Více než 4 000 čínských vojáků se zúčastnilo společných vojenských cvičení v roce 2007 v Čeljabinsku, které se dohodly o rok dříve na setkání ministrů obrany SCO. Během nich byly aktivně použity jak letecké síly, tak přesné zbraně. Tehdejší ministr obrany Ruské federace Sergej Ivanov oznámil, že cvičení byla transparentní a otevřená veřejnosti a médiím. Jejich úspěšné dokončení přimělo ruské úřady k rozšíření spolupráce, a proto Rusko v budoucnu vyzvalo Indii, aby se na takových cvičeních podílela pod záštitou SCO.
Na vojenských cvičeních Mírové mise 2010, která se konala v září 2010 na výcvikovém hřišti Matybulak Kazakh, se sešlo více než 5 000 čínských, ruských, kazašských, kyrgyzských a tádžických vojenských pracovníků, kteří prováděli cvičení týkající se operačních manévrů a plánování vojenských operací.
SCO je platformou pro důležitá vojenská prohlášení učiněná zúčastněnými zeměmi. Během ruských cvičení v roce 2007, během setkání vůdců zemí, prezident Vladimir Putin oznámil, že ruské strategické bombardéry budou pokračovat ve svých letech s cílem hlídat území poprvé od studené války.
Činnost SCO v ekonomice
Kromě členství ve SCO je složení zemí organizace, s výjimkou ČLR, součástí Eurasijského hospodářského společenství. V září 2003 došlo k podpisu rámcové dohody ze strany států SCO, které hospodářskou spolupráci posouvá na novou úroveň. Na stejném místě čínský premiér Wen Jiabao v budoucnu navrhl pracovat na vytvoření zóny volného obchodu na území zemí SCO a přijmout další opatření ke zlepšení toku zboží uvnitř. Výsledkem tohoto návrhu bylo podepsání plánu 100 konkrétních akcí v roce 2004.
V říjnu 2005 byl moskevský summit poznamenán prohlášením generálního tajemníka, že organizace SCO bude věnovat prioritu společným energetickým projektům, včetně ropného a plynárenského odvětví, a společnému využívání vodních zdrojů a rozvoji nových uhlovodíkových rezerv. Také na tomto summitu bylo schváleno vytvoření mezibankovní rady SCO, jejíž úkoly měly zahrnovat financování budoucích společných projektů. Jeho první schůzka se konala v Pekingu v únoru 2006 a v listopadu téhož roku se dozvěděla o vývoji ruských plánů pro tzv. Energetický klub SCO. Potřeba jeho vytvoření byla potvrzena na summitu v listopadu 2007, s výjimkou Ruska se však nikdo nezavázal k provedení této myšlenky, ale na summitu v srpnu 2008 byl schválen.
Summit v roce 2007 prošel dějinami díky iniciativě viceprezidenta Íránu Parvize Davudiho, který uvedl, že SCO je skvělým místem pro navrhování nového bankovního systému, který není závislý na mezinárodních.
Na červnovém summitu v Jekatěrinburgu v roce 2009, který uspořádaly země SCO a BRICS (tehdejší BRIC), čínské orgány oznámily organizaci půjčku ve výši 10 miliard USD na posílení svých ekonomik v souvislosti s globální finanční krizí.
Činnosti zemí SCO v oblasti kultury
Šanghajská organizace pro spolupráci kromě politických, vojenských a ekonomických aktivně vykonává kulturní aktivity. První setkání ministrů kultury SCO se konalo v Pekingu, hlavním městě Číny, v dubnu 2002. Během něj bylo podepsáno společné prohlášení potvrzující pokračování spolupráce v této oblasti.
Pod záštitou SCO v Kazachstánu v roce 2005, spolu s dalším vrcholem, se poprvé konal umělecký festival a výstava. Kazachstán také pod záštitou organizace navrhl zorganizovat festival lidových tanců. Návrh byl přijat a festival se konal v Astaně v roce 2008.
O summitu
V souladu s Chartou se každoročně v různých městech zúčastněných zemí koná zasedání SCO s Radou hlav států. V dokumentu se rovněž uvádí, že Rada předsedů vlád (předsedové vlád) pořádá jednou ročně summit na území členských států organizace na místě předem určeném jeho členy. Rada ministrů zahraničí zasedá měsíc před každoročním summitem hlav států. Je-li nutné svolat mimořádnou schůzi Rady ministrů zahraničních věcí, lze ji zorganizovat z podnětu kteréhokoli ze dvou zúčastněných států.
Kdo se může v budoucnu připojit ke SCO?
V létě 2010 byl schválen postup pro přijímání nových účastníků, zatím se však žádná ze zemí, které se chtějí připojit k organizaci, stala jejím plnoprávným členem. Některé z těchto států se však účastnily summitů SCO na postavení pozorovatelů. A vyjádřili zájem vstoupit do hlavního týmu. V budoucnu se tedy mohou Írán a Arménie stát členy SCO. Posledně jmenovaný, v osobě premiéra Tigrana Sargsyana, během setkání s kolegou z Číny vyjádřil zájem o získání statusu pozorovatele v Šanghajské mezinárodní organizaci.
Pozorovatelé SCO
Dnes jsou potenciální země SCO a BRICS v organizaci v tomto stavu. Afghánistán jej například obdržel na summitu v Pekingu v roce 2012. Indie také působí jako pozorovatelka a Rusko, které v ní vidí jednoho z nejdůležitějších budoucích strategických partnerů, ji vyzvalo, aby se stala řádným členem SCO. Tuto ruskou iniciativu podpořila Čína.
Působí jako pozorovatel a Írán, který se měl stát řádným členem v březnu 2008. Sankce OSN však způsobily dočasné zablokování vstupu této země do SCO. Složení pozorovatelských zemí zahrnuje Mongolsko a Pákistán. Posledně jmenovaný také usiluje o vstup do organizace. Ruská strana tuto touhu otevřeně podporuje.
Dialogové partnerství
V roce 2008 se objevilo ustanovení o partnerech v oblasti dialogu. Je stanoveno v článku 14 Listiny. V něm je partner pro dialog považován za stát nebo mezinárodní organizaci, která sdílí zásady a cíle sledované SKÚ a má také zájem o navázání vzájemného prospěšného a rovného partnerství.
Těmito zeměmi jsou Bělorusko a Srí Lanka, které získaly tento status v roce 2009 na summitu v Jekatěrinburgu. V roce 2012, během summitu v Pekingu, se Turecko připojilo k partnerům v dialogu.
Spolupráce se západními zeměmi
Většina západních pozorovatelů je toho názoru, že by SCO měla vytvořit protiváhu pro USA a blok NATO, aby se předešlo možným konfliktům, které Spojeným státům umožňují zasahovat do domácí politiky sousedních zemí - Ruska a Číny. Amerika se pokusila získat status pozorovatele v organizaci, ale její žádost byla v roce 2006 zamítnuta.
Na summitu v Astaně v roce 2005, v souvislosti s nepřátelskými událostmi v Afghánistánu a Iráku, jakož i s nejistou situací ohledně umístění americké armády v Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, předložila organizace požadavek, aby americké úřady stanovily časový plán pro stažení vojsk z členských států SCO. Poté Uzbekistán oznámil žádost o uzavření letecké základny K-2 na svém území.
Ačkoli organizace neučinila žádná přímá kritická prohlášení týkající se americké zahraniční politiky a její přítomnosti v regionu, některé nepřímé prohlášení na nedávných setkáních byla západními médii interpretována jako kritika Washingtonových akcí.
