Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj je mezinárodní sdružení řady rozvinutých zemí s cílem rekonstruovat celoevropskou politiku pod záštitou provádění takzvaného Marshallova plánu. Zvažte obecně jeho základní složení a činnosti.
Marshallův plán
V roce 1948 byla nadace propuštěna v rámci plánu nastíněného o rok dříve ministrem zahraničí USA Georgem Marshallem. Jak víte, výsledkem druhé světové války byl vážný ekonomický pokles v celé Evropě. A pokud se Sovětský svaz vyrovnal sám a shromáždil hodnosti železnou rukou svého diktátora, pak Evropa ležela v troskách a zároveň byla poněkud roztříštěná struktura.
Celkově začíná zde historie železné opony. Mezinárodní organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj byla ve Spojených státech koncipována jako všelék na poválečné problémy, které trápily Evropu. V roce 1948 se v Paříži konalo setkání zástupců 16 západoevropských států. Zajímavým faktem je, že byli pozváni vůdci východoevropských zemí. Sovětská vláda to však považovala za hrozbu pro své vlastní zájmy a nedovolila jim zúčastnit se tohoto setkání.
Železná opona
Prvními členy organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj jsou samozřejmě Spojené státy a několik západoevropských zemí, kterým byla podle Marshallova plánu poskytnuta finanční pomoc od americké strany. Mezi ně patřila Británie, Francie, Itálie, západní Německo a Holandsko. Právě tyto země obdržely maximální infuzi peněz a aby snížily finanční prostředky, které do nich Spojené státy investovaly. Američané však stanovili hlavní podmínku směřování peněžních toků k eliminaci komunistických hnutí ve stranických systémech těchto zemí. Spojené státy tak začaly převzít politiku západní Evropy. Dalším důležitým faktem je zintenzivnění politické konfrontace zemí tohoto bloku s ohledem na Sovětský svaz a zemí, které padly v důsledku poválečné divize pod vlivem tohoto Sovětského svazu.
Přínos pro USA
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) byla přirozeně přímým zájmem Spojených států, protože tímto způsobem nejenže dokázaly kompetentně investovat obrovské množství peněz - více než deset miliard dolarů, ale také výhodně prodávat zemědělské produkty, které jsou životně důležité pro země v troskách, zejména z hlediska výroby potravin. Spotřební zboží bylo posláno do členských zemí aliance, aby poskytlo výrobní prostředky, protože během válečných let byly Spojené státy schopny vytvořit velké množství přebytku těchto produktů. Výsledkem této pomoci byla ještě větší závislost zemí na organizaci hospodářské spolupráce a rozvoje na USA.
Vývoj a složení OECD
V 60. letech se složení účastníků výrazně rozšířilo a stále roste dodnes. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj má v současnosti 34 členů. Ředitelství se nachází v Paříži a řídícím orgánem je rada zástupců zúčastněných zemí. Všechny činnosti jejích členů jsou koordinovány a vývoj veškerých rozhodnutí je prováděn konsensem. Uvádíme seznam zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Kromě výše uvedených účastníků pro rok 2015 jsou uvedeny: Austrálie, Rakousko, Belgie, Maďarsko, Řecko, Dánsko, Izrael, Irsko, Island, Španělsko, Kanada, Lucembursko, Mexiko, Nový Zéland, Norsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Turecko, Finsko, Česká republika, Chile, Švýcarsko, Švédsko, Estonsko, Jižní Korea a Japonsko.
Činnosti
Hlavní činnost Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj spočívá v koordinačních a analytických činnostech v těchto otázkách: praní špinavých peněz, nebo spíše boj proti tomuto jevu, navíc potlačování daňových úniků, úplatkářství, korupce a dalších problémů měnových vztahů různých sociálních struktur.
Ve skutečnosti je to platforma pro mnohostranná jednání mezi zúčastněnými zeměmi o výše uvedených otázkách. Vypracovává doporučení pro členy organizace při řešení různých ekonomických problémů, kterým čelí v rámci ekonomických aktivit na svém území.
Moderní historie
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) neustále zvažuje návrhy na přistoupení z různých zemí z celé planety. Například v roce 1996 tyto žádosti podaly pobaltské země a Rusko, ale všechny byly zamítnuty. A teprve v roce 2010 bylo povoleno Estonsku vstoupit do koalice.
V roce 2005 bylo zváženo přijetí Číny do aliance. Všechno to začalo návrhem generálního tajemníka OECD, který uvedl, že do organizace byly najednou přijaty země jako Portugalsko a Španělsko, v nichž vzkvétaly jejich vlastní diktatury. Kromě toho by politické předpoklady neměly zasahovat do ekonomických otázek. Podle jeho názoru je Čína nejslibnější ekonomikou světa. Dodává největší objemy oceli na světový trh. A mnoho dalších výhod přinesl generální tajemník OECD na podporu své myšlenky. Tento problém však dosud nebyl vyřešen. Pokud však jde o KLDR, došlo k určitému pokroku, protože Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj dostala příležitost zkontrolovat stav země. Co je obvykle předzvěstí vstupu státu do OECD.
Rusko a OECD
Obtížné vztahy spojují naši zemi a OECD. Tuto otázku položilo Rusko v roce 1996, jak již bylo uvedeno. Nejprve však došlo k pevnému odmítnutí kvůli důvodům obrovského rozporu země se standardy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. To nebrání tomu, aby vedení Ruské federace pokračovalo v lobování za tuto otázku.
Tyto akce vedly ke skutečnosti, že v roce 2007 bylo rozhodnuto o zahájení jednání o členství vedením OECD. Důležitým krokem v tomto směru byl vstup Ruska do Světové obchodní organizace v roce 2012. Dalším mezníkem bylo vyhlášení vedoucího OECD, že v roce 2015 Rusko přijme členství v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj za všech nezbytných podmínek. To se však nestalo. Nejen to bylo nedávno oznámeno, že rozhodnutí v této záležitosti bylo odloženo na neurčito. Na co tedy čekáme, jako představitelé kultury, před třiceti lety popírali jakýkoli vliv Západu na nás.
