Kultura je především určitá úroveň dokonalosti dovednosti, její hodnota. Jde o kombinaci ideálních objektů, které lidstvo vytváří v procesu svého vývoje. Z hlediska kultury lze považovat jakýkoli předmět nebo proces, který má nejen praktický význam, ale také zvláštní hodnotu zbarvení světa.
Podstata kultury spočívá v tvůrčí činnosti člověka. Koneckonců poznává tento svět, dostává objektivní znalosti a hlavní roli v rozmanitosti těchto znalostí hraje umění a věda.
Pojetí a podstata kultury je zvažována v několika pojmech. Například socio-atribuční koncept jej považuje za nedílnou součást lidské společnosti. V tomto chápání kultura zahrnuje všechny jevy vytvořené samotným člověkem. A také vše, co je vytvořeno pomocí lidské mysli. Podle toho se dá rozdělit na duchovní a materiální.
Podstatou kultury v aspektu antropocentrického konceptu jsou etické standardy. V jeho rámci hraje materiální a duchovní produkce druhořadou roli. A víra ve světonázor, estetický vkus, díky kterému je člověk osobně na popředí. Ve světle této koncepce jsou takové jevy jako násilí, meč, bomba a podobně antikulturní prvky a nemohou existovat.
Transcendentální koncept definuje podstatu kultury jako supersociální fenomén. Zároveň se nemůže omezit na historické události nebo osobní reprezentace. Je definována jako něco transcendentálního, protože všechny jevy prochází, ale kultura zůstává. Zejména nezávislá jsou světová náboženství, technologie a věda, jakož i umění. V rámci této koncepce žijí hodnoty ve věčnosti a nelze je v žádném případě spojovat s časem a prostorem.
Podstata kultury spočívá nejen v muzeích a archivech, ale také v člověku. Koneckonců, jednotlivec nemůže žít odděleně od kultury. Je to v kultuře a prostřednictvím jejího hranolu, že si člověk může v plné míře samy aktualizovat a využívat potenciál stanovený přírodou.
Také při diskusi o podstatě kultury stojí za to věnovat pozornost koncepci politické kultury. Tato koncepce vznikla v konceptu v polovině 20. století, jehož podstata spočívá v tom, že politické procesy v každém případě podléhají dlouho formovaným vnitřním zákonům, které se přímo týkají kultury a politiky.
Podstata politické kultury spočívá v tom, že představuje soubor představ o národním a sociálně-politickém společenství, o celém politickém životě a pravidlech a zákonech fungování.
Tento koncept je zvažován ve dvou hlavních směrech. První je subjektivní nebo behaviouristický, v jehož chápání je politická kultura omezena na sféru politického vědomí a je považována za subjektivní přístup člověka k politice.
Druhým směrem je objektivistický směr, který zkoumá politickou kulturu nejen v souvislosti se systémem orientací a přesvědčení, ale také s jejím úzkým spojením s politickou činností.
Pokud jde o složky politické kultury, zahrnuje:
- politické pozice, zejména jejich emoční a smyslná stránka;
- víry, postoje a orientace ve světě, které jsou zaměřeny na politický systém, mezi něž patří znalost politiky;
- ukázky politického chování uznávané v konkrétní společnosti.
Kultura je velmi složitý a mnohostranný jev, a proto je její studium poněkud pracné a pečlivé.
