Před 115 lety se narodil slavný československý novinář Julius Fucik, autor knihy „Reportáž se smyčkou kolem krku“, kterou napsal během druhé světové války a byl znám v celém socialistickém táboře. Toto bylo odhalení autora, který čekal na jeho rozsudek, údajně smrtelný. Tato práce je považována za jeden z nejlepších příkladů socialistického realismu v literatuře Československa a nejen.
Julius Fucik: životopis
Budoucí novinář a spisovatel se narodil v roce 1903 na samém konci zimy v hlavním městě České republiky v Praze. V té době byla tato země stále součástí Rakousko-Uherska. Chlapec byl jmenován na počest svého slavného strýce-skladatele - Julia. Právě od něj zdědil lásku k umění. Nejoblíbenější skladbou, která patřila Juliusovi Fucikovi Sr., je pochod „Exit of Gladiators“. Každý, kdo kdy byl v cirkusu, slyšel tuto melodii. Chlapec chlapce, ačkoli on byl profesní soustruh, měl velký zájem o divadlo, spolu s prací, on hrál v amatérském divadelním souboru. Poté byl zaznamenán a pozván jako herec do divadla Schwand. Rodina Julius Fucik byla tedy docela kreativní.
Mladý Yulek se na chvíli pokusil následovat příklad svého otce a vystupovat na divadelním jevišti v různých inscenacích, ale necítil se pro tento druh umění příliš přitažlivý, takže brzy opustil vše a začal se věnovat literatuře a žurnalistice.
Vlastenectví
Rodiče mladého Julia byli velcí vlastenci, on z nich rozhodně zdědil tento gen. Studoval na příkladu Jana Husa a Karla Havlíčka. Již v patnácti letech se zapsal do mládežnicko-demokratické organizace a v 18 letech vstoupil do KSČ.
Studium a práce
Po škole vstoupil Fucik Julius na Filozofickou fakultu v Praze, i když jeho otec snil, že se jeho syn stane vysoce kvalifikovaným inženýrem. Již v prvním roce se stal redaktorem novin Rude Pravo, tištěné publikace Komunistické strany. Při této práci se setkal se známými českými spisovateli a dalšími osobnostmi politiky a umění. Ve věku 20 let byl Julius považován za jednoho z nejtalentovanějších novinářů Komunistické strany. Souběžně s „Rude Pravo“ začal pracovat také v časopise „Tvorba“ a po nějaké době sám založil noviny „Halo Noviny“.
Návštěva SSSR
Na počátku 30. let navštívil SSSR Julius Fucik. Hlavním účelem jeho cesty bylo dozvědět se více o první zemi socialismu a vyprávět o tom českým lidem. Mladý muž si ani nepředstavoval, že tento výlet bude trvat dva roky. Nebyl jen v Moskvě, ale také v Uzbekistánu a Kyrgyzstánu. Na cestách ve střední Asii se také seznámil s tádžickou literaturou.
Někteří budou překvapeni, proč byla střední Asie tak přitahována českým novinářem. Ukazuje se, že nedaleko města Frunze založili jeho krajané družstvo a Julius měl zájem sledovat jejich úspěchy. Po návratu do své vlasti napsal Fucik knihu na základě svých dojmů a nazval ji „Země, ve které je zítra už včera“.
Ještě jeden výlet
V roce 1934 odešel Fucik do Německa do bavorských zemí. Zde se poprvé seznámil s myšlenkou fašismu, byl šokován tím, co viděl, a nazval toto masové hnutí nejhorším druhem imperialismu. Napsal o tom mnoho esejů, ale v České republice nazvali novináře rebelem, problémovým člověkem a dokonce ho chtěli zatknout.
Aby unikl vězení a pronásledování, Julius uprchl do SSSR. Navzdory skutečnosti, že Sovětský svaz třicátých let byl ve strašných podmínkách - vyvlastnění, hladomor a devastace, celý tento český novinář si z nějakého důvodu nevšiml nebo nechtěl vidět. Sověti pro něj byli příkladem ideálního stavu. Kromě první knihy o SSSR napsal řadu esejů o zemi svých snů.
V polovině 30. let zprávy o masových stalinistických represích otevřely oči českých komunistů reálné situaci, která panovala v první zemi socialismu, ale Julius Fucik zůstal mezi „věrnými“ a nepochyboval o správnosti sovětského režimu. Zklamání nastalo až v roce 1939, kdy nacisté okupovali české země.
Rodina
V roce 1938 se Julius po návratu ze Sovětského svazu rozhodl riskovat a usadil se ve vesnici. Pozval zde svou dlouholetou milovanou Augusta Kodechirevu a oženil se s ní. Štěstí rodinného života však netrvalo příliš dlouho: s vypuknutím první světové války musel on, stejně jako ostatní antifašisté, jít do podzemí. Rodina - manželka a rodiče - zůstala ve vesnici, přestěhoval se také do Prahy.
Boj proti fašismu
Český novinář, který je popsán v tomto článku, byl vytrvalým antifašistou, a tak se od začátku druhé světové války připojil k hnutí odporu. Julius pokračoval v zapojování se do novinářské činnosti, i když byla země zcela v sevření německých útočníků. Samozřejmě to udělal pod zemí a riskoval svůj vlastní život.
Zatčení
V roce 1942 Fucik zatkl fašistického gestapa a poslal ho do vězení v Pankratsově vězení. Právě zde napsal knihu Hlášení se smyčkou kolem krku.
Julius Fucik uzavírá svou práci slovy: „Lidé, miloval jsem vás. Buďte ostražití! “ Následně je používal slavný francouzský spisovatel Remarque. Po válce byla tato kniha přeložena do více než 70 jazyků světa. Literární dílo se stalo symbolem protinacistického hnutí, patří do existenčního žánru, obsahuje diskuse o smyslu života a že každý člověk by měl být zodpovědný nejen za svůj vlastní, ale také za osud celého světa. Za „Reporting …“ v roce 1950 získal Fucik (posmrtně) Mezinárodní cenu míru.
Poprava
Když byl Fucik uvězněn, opravdu doufal v vítězství Rusů a snil, že se může dostat z vězení. Byl však převelen z Francie do hlavního města Německa do berlínské věznice v Plotzensee. Právě zde dostal rozsudek smrti, který schválil lidový soud Rolanda Fraslera. Slovo před popravou, které promluvil český novinář, šokovalo všechny přítomné.
Kult osobnosti
Po skončení druhé světové války se z osobnosti českého spisovatele stal kult, jakýsi ideologický symbol nejen v Československu, ale v celém sovětském bloku. Jeho slavná kniha byla zařazena do povinného seznamu literatury na středních školách. Jeho kult však po pádu socialismu oslabil. Každý rok je vzpomínka na Julia Fucika vytlačena z povědomí veřejnosti. Stanice metra v Praze, pojmenovaná po něm, byla nyní přejmenována na Nadraž Holešovice.
Paměť v SSSR
Na území Sovětského svazu byly ulice, školy a další zařízení pojmenovány na počest Fucika. Mimochodem, den, kdy byl popraven český antifašista - 8. září - byl považován za Den solidarity žurnalistiky. V roce 1951 byla s jeho fotografií vydána poštovní známka. V Gorky (nyní Nižnij Novgorod) byl na Youth Avenue postaven pamětní deska a památník v Pervouralsku. Na místech, které navštívil během své návštěvy SSSR, byly postaveny plakety. V Moskvě, Nižním Novgorodu, Petrohradu, Jerevanu, Sverdlovsku (Jekatěrinburg), Frunze, Dušanbe, Taškentu, Kazani, Kyjevě a mnoha dalších městech jsou ulice pojmenovány po Fucikovi. Mimochodem, někteří z nich i dnes nesou jeho jméno, zatímco jiní byli přejmenováni po pádu socialistického bloku. Muzeum Julia Fučíka bylo také vytvořeno v hlavním městě Uzbekistánu a rekreační park v západní části hlavního města Tádžikistánu. V Sovětské dunajské přepravní společnosti byl lehčí dopravce „Julius Fucik“.
Fuchikovo jméno v moderní realitě
Sametová revoluce provedla úpravy hodnocení osobnosti Y. Fucika a ze záporné stránky. Začaly se objevovat předpoklady, že spolupracoval s fašistickým gestapem. Důvěryhodnost mnoha jeho esejů byla zpochybněna. Přesto v roce 1991 v českém hlavním městě vytvořili někteří ideologičtí vůdci pod vedením novináře J. Jelinek „Společnost pro paměť Julia Fucika“.
Jejich cílem je zachovat historickou paměť a nedovolit, aby bylo zneuctěno jméno hrdiny, který složil hlavu jménem ideálů. O tři roky později se objevila příležitost studovat archivy gestapa. Nebyly nalezeny žádné dokumenty prokazující, že Fuchik byl zrádce, a bylo také nalezeno potvrzení autorství „zprávy“. Bylo obnoveno dobré jméno antifašistického novináře. V roce 2013 byl v Praze díky aktivistům společnosti na památku Y. Fucika postaven pomník novináře, spisovatele a antifašisty, postaven v roce 1970 a v roce 1989 demontován. Nyní se však památník nachází na jiném místě, konkrétně v blízkosti Olshanského hřbitova, kde jsou pochováni vojáci Rudé armády, kteří za osvobození Prahy od nacistických útočníků zahynuli.
