V průběhu času si lidstvo začalo uvědomovat, že život v unii je mnohem jednodušší a bezpečnější než samostatně. Fragmentace národů se postupně začala nahrazovat spoluprací a sloučením do jednotlivých států. Oni, kteří byli dříve patchworkové deky, překonali feudální fragmentaci. Později se začaly formovat velké spojenectví, země začaly uzavírat bloky, aby zajistily bezpečnost a prosperitu. Stupeň a kvalita integrace rostla.
Do konce 20. století bylo v Evropě pozorováno jedno z nejmocnějších a nejvlivnějších hospodářských a politických sdružení na světě, Evropská unie. Jedná se o složité sdružení, pokud jde o strukturu: struktura institucí EU je nesmírně rozvětvená a může se zdát poněkud matoucí.
Co je EU?
Evropská unie (nebo zkrátka EU) je integračním sdružením v Evropě, které v současné době zahrnuje 28 států. Rozkládá se na ploše 4, 3 milionu km 2, na níž žije více než 500 milionů lidí. EU se oficiálně objevila v roce 1993 poté, co 12 států podepsalo Maastrichtskou smlouvu o rok dříve. Dějiny evropské integrace však začaly mnohem dříve. V současné době je Evropská unie považována za jediný mezinárodní subjekt, kterému se podařilo dosáhnout 4 úrovní integrace, tj. Vytvoření plnohodnotné hospodářské unie.
Ekonomický aspekt
Evropská unie také hraje důležitou roli v globální ekonomice a přispívá 23% na světový HDP. V rámci Evropské unie byl vytvořen společný trh pro usnadnění obchodu, pohybu zboží a služeb mezi zúčastněnými zeměmi. Země EU se vyznačují stabilním tempem hospodářského rozvoje a rozsáhlým vývozem a dovozem. Německo je v mnoha ohledech ekonomicky nejrozvinutější zemí Evropské unie.
Euro je jednotnou měnou od roku 2002, ale na území ne všech 28 států je to pouze 19, protože právě tato částka je součástí eurozóny. Politické a hospodářské fungování unie je možné díky činnostem 7 institucí EU. Jedním z hlavních cílů stanovených před Evropskou unií je pokračovat v procesu regionální integrace.
Historie stát se
Podepsání Maastrichtské smlouvy není zdaleka prvním krokem po žebříku, po kterém proces evropské integrace prošel. Podobné pocity a trendy sjednocení byly v evropské společnosti pozorovány před druhou světovou válkou, které byly ztělesněny v panevropském hnutí. Oficiální datum zahájení integrace bylo 1951, rok, kdy byla podepsána Pařížská smlouva. Země Beneluxu pak založily EUSC - hospodářskou organizaci, která se zaměřila na společnou produkci uhlí a oceli. Později, v roce 1957, byly za účelem rozšíření hospodářské spolupráce EHS a Euratom vytvořeny podpisem Římské smlouvy.
V roce 1967 byly tyto tři regionální organizace spojeny pod vedením Evropské komise a Rady EU. Stali se prvními v systému institucí EU. O šest let později došlo k prvnímu rozšíření Evropské unie: zahrnovalo Dánsko, Irsko a Spojené království. V roce 1981 se připojilo Řecko. O čtyři roky později byla v Evropě vytvořena schengenská zóna, která zrušila pasovou kontrolu mezi členskými zeměmi na jejím území. V roce 1986 Řecko vstoupilo do EU. V letech 1995–2013 se uskutečňuje několik rozšíření Evropské unie, sousedí s ní 16 států. Během tohoto období vstupuje do oběhu euro - v roce 1999 byla vytvořena eurozóna.
Instituce, úřady a instituce v EU
První instituce v Evropě v rámci unie začaly svou činnost v 60. letech 20. století. Postupem času se jejich počet zvýšil a v současné době sedm institucionálních a asi dvacet neinstitucionálních orgánů propaguje myšlenky a hodnoty Evropské unie a zajišťuje její fungování. Lisabonská smlouva mezi členskými státy EU, která vstoupila v platnost v roce 2009, znamenala vznik Smlouvy o Evropské unii. Reguluje nejen domácí a zahraniční politiku, legislativu Evropské unie prostřednictvím zásad v ní stanovených, ale také identifikuje instituce odpovědné za provádění této činnosti.
Orgány a subjekty EU znamenají ty orgány Evropské unie, které odpovídají za plnění klíčových úkolů, které jí byly přiděleny v regionálním a globálním měřítku. Práva institucí jsou uvedena a zakotvena ve Smlouvě o založení EU, podepsané v roce 1957. Nezaměňujte sedm institucí s agenturami EU, protože tyto orgány jsou decentralizovanými orgány s vlastními úkoly. Mezi tyto subjekty patří evropské agentury pro životní prostředí, bezpečnost potravin, léky a další. Celkem jich je více než dvacet.
Evropský parlament
Spolu s Radou EU představuje legislativní odvětví. Jako jedna z nejdůležitějších institucí EU má legislativní pravomoc v rámci celého sdružení. Parlament má křesla pro 750 poslanců, kteří mají hlasovací právo, a jedno křeslo pro předsedu, který jej nemá. Reprezentují zájmy svého státu a hájí své názory prostřednictvím politických frakcí. V parlamentu patří více než polovina křesel k dvěma nejsilnějším frakcím: lidové straně a alianci socialistů a demokratů. Až do roku 1979 zvolily národní státy poslance, nyní jsou občany Evropské unie. Seznam zástupců je každých pět let aktualizován.
Mezi klíčové úkoly Evropského parlamentu patří sestavování rozpočtu Evropské unie. Značný podíl rozpočtu (asi 40%) jde na provádění společné zemědělské politiky. Parlament má také legislativní a regulační funkce. První je vyjádřena v přijímání zákonů a různých směrnic, které se zabývají otázkami právní regulace. Druhý je pod kontrolou Evropské komise. Může přijímat nebo odmítat výsledky svolávání poslanců a má také právo jmenovat předsedu Evropské komise.
Evropská rada
Byla založena v roce 1974 z podnětu prezidenta Francouzské republiky. Rada zahrnuje všechny hlavy členských států EU a jejich vlády. Účastnit se musí také předsedové Evropské komise, a tedy i předseda samotné Evropské rady. Od roku 2018 je Donald Tusk. Rada shromažďuje poměrně časté diskuse o naléhavých úkolech - asi čtyřikrát ročně a častěji.
Klíčovým úkolem jedné z hlavních institucí EU zastoupených Evropskou radou je vypracování rozvojové strategie pro celé integrační sdružení. Projevuje se v první řadě při zajišťování konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a při prosazování myšlenky další evropské integrace v politických aspektech. Evropská rada přijímá nejdůležitější rozhodnutí pro Evropskou unii, mají formu plánů. Například například on proslul slavnou Lisabonskou strategii.
Rada Evropské unie
Tato instituce a orgán EU by neměly být zaměňovány s Evropskou radou, protože mají zcela odlišná práva, úkoly, různé struktury. V rukou Rady EU je na stejné úrovni jako Evropský parlament legislativní odvětví. Je také odpovědný za provádění kompetentní zahraniční politiky a zajištění vnitřní bezpečnosti celého sdružení. Je v jeho pravomoci zamítnout většinu zavedených právních aktů.
Pokud jde o složení, Rada EU zahrnuje zástupce zúčastněných zemí, ale nejen předsedu, ale i členy vlád v pozici, která není nižší než ministr. Rada čas od času shromažďuje hlavy států. Zabývá se otázkami, u nichž nebylo dosaženo řešení ani kompromisu v pracovních skupinách a poté ve Výboru stálých zástupců. Hlasování se koná na principu kvalifikované většiny. Zúčastňují se zástupci členských států EU, jeden z každé země.
Evropská komise
Jako nejvyšší řídící orgán zahájila Evropská komise svou činnost na samém začátku vznikající Evropské unie - v roce 1951. Od té doby se jeho funkce výrazně změnily. V klasifikaci institucí EU představuje výkonnou složku a odpovídá za sledování účinnosti provádění rozhodnutí navrhovaných Radou EU a Evropským parlamentem. Skládá se z 28 členů - jednoho komisaře z každé země Evropské unie. Každá z nich zajišťuje produktivitu těla a propaguje hodnoty státu, ze kterého byla odeslána.
Komise má rovněž odpovědnost za přípravu návrhů zákonů - je povinna je implementovat, pokud jsou schváleny zástupci legislativního odvětví. Plní také diplomatické funkce a zajišťuje spolupráci Evropské unie se zbytkem světa. Klíčovým rysem Evropské komise je, že pouze tento orgán má právo předkládat účty Evropskému parlamentu. Hlavní zaměření komise je obvykle zaměřeno na ekonomickou sféru.
Soudní dvůr Evropské unie
Byla založena v roce 1952 a nyní je institucí EU, která je soudní pobočkou. Zahrnuje nejvyšší úroveň evropského soudního systému, přímo soud. Poté následuje tribunál v sestupném pořadí, následovaný specializovanými tribunály. Všechny části soudního systému mohou působit jako odkazy prvního stupně. Soud EU má svou vlastní strukturu, která zahrnuje tři prvky: předseda, generální advokáti, plenární zasedání a komory.
Předseda je volen na období tří let, jeho hlavním úkolem je sledovat činnost soudu. Má také právo svolat plenární zasedání a pozastavit činnost. Nyní v tomto institutu EU a Evropy mají největší země (šest z nich) svého stálého právního zástupce. Komory byly vytvořeny jako zvláštní jednotky, aby se zvýšila produktivita soudu a počet vyřešených případů.
Evropský účetní dvůr
Tento institut byl vytvořen s cílem provádět audity evropského rozpočtu a začal fungovat v roce 1975. Stejně jako v některých jiných institucích Evropské unie pracuje v Komoře pro účty 28 zástupců. Z každé zúčastněné země musí být přítomna jedna osoba, která má dostatečné kompetence pro tuto pozici. Každý zástupce je jmenován Radou EU na období šesti let.
Mezi hlavní funkce účetní komory patří: stanovení peněžních toků směřujících do rozpočtu az rozpočtu; posouzení produktivity finančního řízení a podpora Evropskému parlamentu v rámci plnění evropského rozpočtu. Účetní komora každoročně sestavuje a předkládá zprávy o provedené práci. Během tohoto roku hodnotí komorní auditoři účinnost přidělování rozpočtu, cestují do zemí EU a zemí, které z něj dostávají finanční pomoc.
Evropská centrální banka
Nachází se v Německu a je hlavní bankou eurozóny. ECB má úplnou samostatnost a je nezávislá na ostatních orgánech Evropské unie. Mezi jeho hlavní úkoly patří: kontrola devizových rezerv; vydání eura do oběhu; vývoj úrokových sazeb; zajištění cenové stability v eurozóně. Klíčovou postavou ve finanční politice EU je centrální banka, ale celý systém zahrnuje i národní banky členských států EU. Stávající systém centrálních bank je zodpovědný za měnovou politiku v celé eurozóně.
Kontrola peněžní zásoby v eurozóně rovněž leží na bedrech této instituce EU. Zabývá se jeho distribucí mezi různé finanční instituce, společnosti a stát. ECB má čtyři typy operací: základní a dlouhodobé refinanční operace; Jemné doladění a strukturální. V rámci refinancování poskytuje centrální banka úvěry komerčním bankám, které zase vydávají cenné papíry centrální bance jako kolaterál. Poslední dva typy operací zahrnují nejen půjčky, ale také nákup cenných papírů.
Komora auditorů
Správné rozdělení evropského rozpočtu, jakož i kontrola finančních příjmů do něj, je poměrně komplikovaným úkolem. Účetní komoře v této záležitosti pomáhají auditoři. Komora auditorů je institucí EU pouze v rámci Komory pro účty, ale zároveň funguje bez ohlédnutí za činností jiných institucí. Jeho členové, kteří slouží jako auditoři, jsou voleni na šest let. Jejich hlavním úkolem je provádět inspekce různých institucí, orgánů, nadací a jednotlivců, kteří dostávají finanční prostředky z rozpočtu Evropské unie. Jejich cílem je zabránit vzkvétání korupce v EU. Každé porušení musí oznámit vyšším úřadům. Auditoři nemají právo vykonávat žádnou jinou činnost a dostávat za svou práci neformální odměnu.
