Zdálo se, že lidé by se povstali, když by bylo rozhodnuto reformovat stávající výhody určitých kategorií zranitelných skupin. Vzpomeňme si, jak to bylo a k čemu to dnes vedlo.
Zákon o zpeněžení: hlavní důvody jeho přijetí
V loňském roce oslavil své desáté výročí, pravděpodobně jeden z nejhlučnějších zákonů přijatých Státní dumou Ruské federace. Zpeněžení je něco, o čem jen líní nemluvili. Přínosy byly zrušeny pro mnoho segmentů populace a zdálo se, že blahobyt důchodců náhle několikrát poklesne.
Zákon o zpeněžování dávek byl přijat v roce 2004 a předpovídal dramatické změny v systému poskytování pomoci sociálně zranitelným skupinám obyvatelstva. Koncept byl tento:
- minimální zásah úředníků do procesů poskytování pomoci těm, kteří to potřebují;
- zvýšit blaho obyvatelstva zrušením „prázdných slibů“ a kompenzací této reformy ve formě bankovek;
- poměr monetizace by se měl výrazně zvýšit a finanční potenciál země bude stabilnější;
- tarify za služby budou dostupnější pro všechny segmenty obyvatelstva;
- a co je nejdůležitější, regionální úřady budou mít své vlastní pravomoci, do kterých nezasáhne federální sektor řízení.
Skutečné vládní návrhy
Podle výsledků přijatého zákona o zpeněžení byli občané sociálně nechráněných vrstev obyvatelstva rozděleni do dvou kategorií: na ty, o které se starají krajské úřady, a na ty, o něž se postarají federálové.
Na úkor posledně jmenovaných se začaly financovat výdaje hrdinů socialistické práce, SSSR, držitelů rozkazů Labor Glory, obětí Černobylu, jakož i příbuzných a přímých účastníků Velké vlastenecké války. Krajské úřady se postaraly o ostatní.
Tito občané byli zbaveni výsad bezplatného cestování, lékařské podpory a dalších. Na oplátku však dostali náhradu (která se pohybuje od 150–1500 ruských rublů), dotace na veřejné služby a další příplatky.
Jaké byly obtíže při provádění zákona
Za prvé se koeficient zpeněžení v prvních letech nezvýšil tak, jak se očekávalo. Stalo se tak proto, že regionální rozpočet nedostal řádné financování od státu. Vzhledem k tomu, že monetizace je komplexní program, bylo nutné na této otázce pracovat několik let před zavedením zákona. Provádění plánované reformy proto nebylo tak plynulé a bez mráčku a v některých regionech zůstaly ty, které ještě mají výsady.
Protestující vlny se přehnaly po celé zemi. Důvodem je pouze nedostatečně komplexní přístup k implementaci návrhu zákona. Informační základna byla navíc tak slabá, že drtivá většina příjemců neměla představu o výši své vlastní náhrady.
Zpeněžení ekonomiky: negativní aspekty
Nepochybně, pokud hodnotíte projekt z pohledu státu, pak je to zcela ekonomicky odůvodněné - proč ne? Pro finanční stabilitu země pouze ve prospěch posílení peněžní zásoby.
Kdo však bude přemýšlet o hlavních objektech zákona - přímo příjemci? Zpeněžení je pro ně zbývající důvěrou v zítřek. Protesty nebyly jen kvůli škodlivosti důchodců a dalších zástupců nechráněných vrstev obyvatelstva. Velikost kompenzace je opravdu tak nešťastná, že je dokonce nemožné pokrýt cestovní výdaje, natož lékařskou soběstačnost.
V prvním roce zákona byl proveden sociální průzkum. Pouze třetina respondentů byla přesvědčena, že reformy mohou skutečně vést k pozitivním výsledkům.
Pozitivní stránka
V počátečním období zavedení zákona bylo obtížné uvěřit, že mezi nechráněnými vrstvami obyvatelstva existuje taková kategorie občanů, u nichž je zpeněžení docela pozitivními změnami, které přinesly zlepšení jejich pohody. Připomeňme si ty příjemce, kteří žijí ve venkovských oblastech.
Tito lidé nepoužívají veřejnou dopravu, takže nepotřebují cestování zdarma. Ano, k instalaci pozemního telefonu nepotřebují oprávnění, protože nemají možnost čerpat linku domů. Tato kategorie občanů obdržela alespoň určité zvýšení svého důchodu, i když je to zanedbatelné. Proto pro ně není monetizace dávek tak zhoubným jevem.
Co se týče příjemců měst, neztratili se ani trpí inovacemi v legislativě. Začali si nárokovat vlastní postižení, protože tato kategorie má nejvyšší poměr kompenzace.
