Dnes jsou problémy produkce ropy a přerozdělování ropy určujícími faktory při vytváření světových cen produktů a komodit, při stanovování světových kotací směnných kurzů, a dokonce i v míře růstu nebo poklesu ekonomiky celých regionů. V těchto procesech hrají hlavní roli země OPEC.
Historie a důvody vzniku OPEC
Organizace zemí vyvážejících ropu, známá v ruském segmentu jako Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), sahá až do roku 1960. Poté se 5 zemí rozhodlo vytvořit strukturu, která by regulovala objem výroby a náklady na barel na mezinárodním trhu s ropnými produkty. Takovou dohodu podepsalo pět států, kterými se stala Venezuela, Irák, Saúdská Arábie, Írán a Kuvajt. Později se k nim připojilo několik dalších zemí a do začátku 90. let jich bylo 13 členů.
V poslední dekádě 20. století opustily země OPEC Ekvádor (1992) a Gabon (1994), první členství však obnovilo své členství v roce 2007. Indonésie se také z interních důvodů rozhodla ukončit své členství v organizaci v roce 2009. Dnes tato organizace zahrnuje Venezuela, Irák, Saúdskou Arábii (vůdce v ropných rezervách), Írán, Kuvajt, Alžírsko, Angolu, Ekvádor, Katar, Libyi, Spojené arabské emiráty a Nigérii.
Země OPEC mají v zásadě dva cíle: vytvořit příznivé cenové rozpětí pro těžbu ropy a přerozdělit kvóty na svůj vývoz. Zároveň však tyto státy nejsou v rozpacích, aby využily své vedoucí postavení k dosažení politických cílů. Jasným příkladem těchto akcí bylo zavedení embarga na Spojené státy v roce 1973 kvůli aktivní podpoře Izraele v arabsko-izraelských konfliktech. Někteří analytici mají sklon věřit, že většina ekonomických krizí dvacátého století byla vyvolána touto konkrétní organizací.
Země OPEC regulují výrobu „černého zlata“ na základě své vlastní ekonomické situace. Takové akce jsou odůvodněné, protože pro většinu států je produkce a vývoz ropy hlavní formativní položkou rozpočtových příjmů země.
Síla a slabost
Všechny země, které jsou členy OPEC, čelí určitým výzvám. Odborníci rozlišují své čtyři hlavní kategorie: tvrdou sociální gradaci populace, technologickou zaostalost, nedostatečně rozvinutý národní vzdělávací systém a nepřiměřené využívání super zisků.
Podle životní úrovně obyvatelstva jsou země OPEC podmíněně rozděleny do dvou skupin: superbohaté a chudé. Navíc v zemích s vysokou životní úrovní je nedostatek obyvatelstva, zatímco v chudých zemích počet lidí překračuje přiměřené limity. V tomto ohledu první z nich získává významné zahraniční investice, zatímco druhá se stává závislou na zahraničních dárcích. Takové oddělení nevyhnutelně vede k určitým neshodám při vývoji rozvojové strategie.
Mnoho členů OPEC se zaměřuje především na těžbu ropy a ztrácí ze zřetele potřebu technologického rozvoje své vlastní základny. V tomto případě vynikají pouze Saúdská Arábie a SAE. Tyto země dokázaly včas přeorientovat národní vědu, aby zvýšily úroveň technologické základny. Zbývající státy se spoléhají na pomoc zahraničních společností spolupracujících na základě koncesních dohod.
Hladce plynoucí z předchozího problému se objevuje nedostatek vysoce kvalifikovaného personálu, který by účinně implementoval nejnovější vývoj a optimalizoval proces produkce ropy. Tito odborníci jsou přitahováni hlavně ze zahraničí, které se často setkává s nedorozuměním mezi místním obyvatelstvem.
Navzdory těmto třem problémům však existuje další kontroverzní bod - nadměrné zisky z prodeje ropy a jejích produktů. Euforie z nich trvala doslova celou druhou polovinu dvacátého století. Peníze byly utraceny nepřiměřeně a místo toho, aby je investovaly do rozvoje dalších zdrojů příjmů státního rozpočtu, byly poslány na zcela nekompromisní projekty. Situace se po určité časové období změnila: v chudých zemích jsou finanční prostředky investovány do hospodářských a sociálních programů (i když ne vždy účinně), v bohatých zemích na rozvoj dalších zdrojů příjmů.
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) je dnes skutečně mocným prostředkem manipulace jak s hospodářskými, tak politickými procesy. Vnitřní problémy členských států jim však neumožňují efektivní rozvoj. Takové rozpory v síle a slabosti způsobí ztrátu vedoucí pozice ve světě ropného průmyslu, pokud nebudou vyloučeny.
