sdružení v organizaci

Charta OSN: Obecný popis, preambule, články

Obsah:

Charta OSN: Obecný popis, preambule, články
Charta OSN: Obecný popis, preambule, články
Anonim

OSN je instituce složená ze zástupců mnoha států, založená dne 10.24.1945. OSN byla druhou víceúčelovou mezinárodní organizací vytvořenou ve 20. století, která se stala celosvětově co do objemu a členství.

Hlavním cílem OSN je vytvořit světovou bezpečnost a zabránit ozbrojeným konfliktům mezi státy. Mezi další hodnoty, které obhajuje OSN, patří spravedlnost, právo a hospodářský a sociální blahobyt.

Aby se usnadnilo šíření těchto myšlenek, stala se OSN hlavním zdrojem mezinárodního práva od svého vzniku v roce 1945. Charakteristiky Charty OSN, včetně preambule, stanoví hlavní cíle instituce.

Image

League of Nations

League of Nations byla předchozí entitou OSN. Tato instituce byla vytvořena v roce 1919 Versaillskou smlouvou.

Cílem Společnosti národů bylo podporovat spolupráci mezi zeměmi a udržovat mír ve světě. Liga národů bohužel nemohla uniknout druhé světové válce, a proto byla rozpuštěna.

Vytvoření OSN

V sále Herbst Theatre v San Franciscu podepisují zplnomocnění zástupci z 50 států Chartu OSN a zřizují světové tělo jako prostředek k záchraně „následujících generací před metlou války“. Charta byla ratifikována 24. října a první shromáždění OSN se sešlo v Londýně dne 10. ledna 1946.

Přes selhání Společnosti národů při řešení konfliktů, které vedly k druhé světové válce, spojenci v roce 1941 navrhli vytvoření nového mezinárodního orgánu, který by udržoval pořádek v poválečném světě.

V témže roce Roosevelt přišel s „OSN“, aby spojil spojenecké země proti tyranii Německa, Itálie a Japonska. V říjnu 1943 se v Moskvě setkaly hlavní spojenecké mocnosti - Velká Británie, USA a SSSR a zveřejnily moskevskou deklaraci, v níž oficiálně prohlásily potřebu nahradit mezinárodní organizaci Společnosti národů.

Charta OSN: Základní

Image

Charta z roku 1945 je základní smlouvou mezivládní organizace. Charta OSN formulovala závazek respektovat lidská práva a nastínila široký soubor zásad pro dosažení „vyšší životní úrovně“.

25.4.1945 ve městě San Francisco se konala Konference OSN za účasti 50 zemí. O tři měsíce později, během nichž se Německo vzdalo, delegáti schválili konečnou chartu a 26. června byla podepsána.

Dokument zahrnoval preambuli Charty OSN a 19 kapitol rozdělených do 111 článků. Charta vyzvala OSN k vytvoření a udržení světové bezpečnosti, posílení mezinárodního práva a prosazování lidských práv.

Preambule byla složena ze dvou částí. První obsahuje obecnou výzvu k zachování globální bezpečnosti a dodržování lidských práv. Druhou částí preambule je prohlášení ve stylu smlouvy, podle kterého vlády národů OSN souhlasily s Chartou. Je to první mezinárodní nástroj v oblasti lidských práv.

Struktura OSN

Hlavními orgány OSN, jak je uvedeno v chartě, jsou:

  • Sekretariát
  • Valné shromáždění;
  • Rada bezpečnosti (Rada bezpečnosti OSN);
  • Hospodářská rada;
  • Sociální rada;
  • Mezinárodní soudní dvůr;
  • Správní rada.

10.24.1945, Charta OSN vstoupila v platnost po ratifikaci pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN a většinou ostatních signatářů.

První veřejné shromáždění OSN s 51 zeměmi bylo otevřeno v Londýně 1. 10. 1946. A 24. října 1949, přesně o čtyři roky později, kdy vstoupila v platnost charta OSN (zásady mezinárodního práva byly přísně dodržovány všemi účastníky pro toto období), byl položen základní kámen pro současné sídlo OSN v New Yorku.

Od roku 1945 byla Nobelova cena míru udělena OSN a jejím strukturám nebo jednotlivým úředníkům více než desetkrát.

Image

Historie a vývoj

Název Organizace spojených národů byl původně používán pro označení zemí spojených s konfrontací mezi Německem, Itálií a Japonskem. Ale již 1. ledna 1942 podepsalo 26 států Deklaraci OSN, která stanoví vojenské cíle spojeneckých mocností, jakož i články Charty OSN.

Spojené státy, Velká Británie a Sovětský svaz se ujaly vedení při vývoji nové organizace a definování její struktury a rozhodovacích funkcí.

Zpočátku byli velcí tři a jejich příslušní vůdci (Roosevelt, Churchill a sovětský vůdce Joseph Stalin) v rozpacích neshodami ohledně otázek, které předznamenaly studenou válku. Sovětský svaz požadoval pro své ústavní republiky individuální členství a hlasovací práva a Spojené království požadovalo ujištění, že jeho kolonie nebudou pod kontrolou OSN.

Image

Rovněž byl vyjádřen nesouhlas se systémem hlasování, který má přijmout Rada bezpečnosti. Toto je otázka, která se proslavila jako „veto problém“.

Organizace a správa

Principy a členství. Cíle, zásady a organizace OSN jsou stanoveny v Listině. Základní principy, na nichž jsou založeny cíle a funkce organizace, jsou uvedeny v článku 2 a zahrnují:

  1. OSN je založena na svrchované rovnosti svých členů.
  2. Spory musí být vyřešeny pokojnými prostředky.
  3. Členové musí opustit vojenskou agresi proti jiným státům.
  4. Každý člen musí pomoci organizaci při jakékoli donucovací akci, kterou podnikne v souladu s Chartou.
  5. Státy, které nejsou členy této organizace, musí jednat v souladu se stejnými ustanoveními, protože je to nezbytné pro zajištění bezpečnosti a míru na planetě.

Článek 2 také stanoví dlouhodobé základní pravidlo, že organizace by neměla zasahovat do záležitostí posuzovaných ve vnitřní jurisdikci státu.

Noví členové OSN

Ačkoli to bylo hlavním omezením činnosti OSN, hranice mezi mezinárodní a vnitrostátní jurisdikcí se časem rozmazala. Noví členové jsou představeni OSN na návrh Rady bezpečnosti a dvě třetiny hlasů Valného shromáždění.

Image

Přijetí nových členů však často vede k rozporu. Vzhledem k oddělení způsobenému studenou válkou mezi Východem a Západem je požadavkem na 5 členů Rady bezpečnosti (někdy známých jako P-5) Čína, Francie, Sovětský svaz (jehož místo a členství je v Rusku obsazeno od roku 1991), Spojené království a USA. souhlasil s přijetím nových členů, což byla občas vážná neshoda.

Do roku 1950 bylo do organizace přijato pouze 9 z 31 deklarovaných nových států. V roce 1955 10. shromáždění navrhlo dohodu o balíčku, která po změně Rady bezpečnosti vedla k přijetí 16 nových států (4 východoevropské komunistické státy a 12 nekomunistických zemí).

Nejkontroverznější žádost o členství pocházela z Čínské komunistické lidové republiky, která byla přijata na Valné shromáždění, ale Spojené státy ji neustále blokovaly na každém zasedání v letech 1950 až 1971.

Konečně, v roce 1971, ve snaze zlepšit své vztahy s pevninskou Čínou, se Spojené státy zdržely blokování a hlasovaly pro uznání lidové republiky. Pro hlasování bylo odevzdáno 76 hlasů proti - 35 a 17 členů se zdrželo hlasování. V důsledku toho bylo členství Čínské republiky a stálé křeslo v Radě bezpečnosti převedeno na lidovou republiku.