Abulfaz Gadirgulu oglu Elchibey (Alijev) je Ázerbájdžánský stát, politická a veřejná osobnost. Disident a vůdce lidové fronty Ázerbájdžánu - Ázerbájdžánského národního osvobozeneckého hnutí. Byl druhým prezidentem Ázerbájdžánské republiky (od roku 1992 do roku 1993), ale první volený obyvateli Ázerbájdžánu prostřednictvím demokratických voleb.
Životopis Abulfaz Elchibey
Abulfaz Gadirgulu oglu se narodil 24. června 1938 ve vesnici Kalyaki, okres Ordubad v Nakhichevanské autonomní republice. Vystudoval střední školu na čísle 1 v Ordubadu.
V roce 1957 nastoupil na Ázerbájdžánskou státní univerzitu na katedru arabské filologie. Po ukončení studia v roce 1962 získal Abulfaz Elchibey práci překladatele v bakuské pobočce Ústavu pro hydrodynamiku SSSR. V lednu 1963 byl poslán na služební cestu do Egypta, kde zůstal až do října 1964. Po svém návratu nastoupil na postgraduální školu na Ázerbájdžánské státní univerzitě, kterou úspěšně ukončil v roce 1968 a získal titul kandidáta na historické vědy.
Od roku 1968 do roku 1975 byl Abulfaz Elchibey přednášejícím na Katedře historie asijských a afrických zemí na Ázerbájdžánské státní univerzitě.
Vědecká činnost
Abulfaz Alijev, který zná složitosti literárního a moderního arabského jazyka, základy islámu, vědy, historie, filozofie a kultury východních zemí, provedl velmi cenný vědecký výzkum v oblasti historiografie a orientálních studií. Během svého života vydal více než 40 vědeckých prací, mezi nimi:
- “Vzhled Ahmed Ibn Tulun a stav Tulunids”;
- “Degradace a rozdělení Abbasite Caliphate”;
- "Ahmed Tantarani Maragi a jeho Tantraniya" a tak dále.
Abulfaz Gadirgulu oglu také napsal několik knih, což jsou sbírky nových myšlenek: „Stát Tolunogullary (868-905)“ a „Na cestě do Spojených Ázerbájdžánu“.
Politická činnost druhého prezidenta Ázerbájdžánu
Abulfaz Elchibey bojoval s politikou sovětského režimu od svých studentských let: vytvořil tajné studentské asociace a pokusil se široce šířit myšlenky svobody. Zároveň propagoval myšlenku sjednoceného Ázerbájdžánu.
V lednu 1975 ho Státní bezpečnostní výbor Ázerbájdžánu zatkl za obvinění z nacionalistické a protisovětské propagandy a uvěznil ho až do 17. července 1976. Zatčení však jeho cestu nezměnilo.
V roce 1988 vytvořil Abulfaz Elchibey lidové hnutí a stal se jedním z jeho vůdců. Dne 18. října 1991 byl díky sebevědomému boji lidového hnutí přijat zákon o nezávislosti Ázerbájdžánu.
8. června 1992 byl v Ázerbájdžánu poprvé ve své historii demokraticky zvolen prezident. Abulfaz Gadirgulu oglu udělal hodně pro nastolení demokracie v zemi, k přeměně Ázerbájdžánu na suverénní stát a ke zlepšení blahobytu celého Ázerbájdžánu.
Výsledky vlády Abulfaz Elchibey
- Devizové rezervy národní banky se zvýšily více než 100krát a dosáhly 156 milionů amerických dolarů.
- Schodek státního rozpočtu nepřekročil 5 procent.
- Do oběhu byla zavedena národní měna Ázerbájdžánu, manátu, která dlouhodobě udržovala výchozí bod 1:10 proti rublům.
- Zákony byly vydávány na politické strany, veřejné organizace a média. Na základě těchto zákonů bylo zaregistrováno až 30 politických stran, více než 200 veřejných organizací a více než 500 médií.
- Byly zahájeny radikální reformy vymáhání práva.
- V Ázerbájdžánu se poprvé konaly parlamentní volby s více stranami.
- Pomoc byla poskytována malým podnikům. Bylo přijato mnoho různých zákonů a vyhlášek o liberalizaci obchodu, o pronájmu nedokončených budov a byly vyvinuty programy pro podnikání, privatizaci a zemědělství. Země tak vytvořila ideální právní základ pro provádění hospodářských reforem a podnikla první kroky tímto směrem. Otevřely se tisíce soukromých podniků, desítky nezávislých bank atd.
- Byla učiněna značná práce s cílem přilákat zahraniční kapitál do ekonomiky Ázerbájdžánu.
- Významné reformy ve vědě, vzdělávání a kultuře.
- Země se přestěhovala do latinské abecedy.
- Do jednoho roku bylo schváleno 118 zákonů a 160 usnesení.
- Bylo vydáno nařízení o národnostních menšinách a etnických skupinách, kterým byla poskytnuta finanční pomoc a schopnost používat rozhlas a televizi.
Lidé velmi milovali svého národního vůdce, i přesto však byli lidé, kteří ho chtěli svrhnout: jako příklad můžeme uvést Abulfaz Elchibey a Emin Milli, kteří o něm mluvili nestranně.
Hospodářská politika prezidenta se zaměřila hlavně na dva cíle:
- Chránit státní hospodářství před kolapsem a zabránit rabování státního majetku, posílit pracovní kázeň, odpovědnost úředníků vůči státu a ochranu veřejného bohatství.
- Dosáhnout vytvoření tržní ekonomiky v republice liberálními ekonomickými reformami. Za tímto účelem byly vytvořeny Výbor pro státní majetek, Státní výbor pro protimonopolní politiku a podnikání, Ministerstvo hospodářství, Pozemkový výbor a další státní orgány.
