V evropských zemích, stejně jako ve zbytku světa, byla identita člověka po staletí identifikována jeho jménem. Příkladem je samotný syn Boží Ježíš, který se při narození jmenoval Emmanuel, a poté se jmenoval Yeshua. Nutnost rozlišovat různé lidi se stejným jménem vyžadovala vysvětlující dodatky. Spasitel tedy začal volat Ježíše Nazaretského.
Když Němci dostali příjmení
Německá příjmení vznikla podle stejného principu jako v jiných zemích. Jejich formování v rolnickém prostředí různých zemí pokračovalo až do XIX. Století, tj. V čase se časově shodovalo s dokončením státní výstavby. Vytvoření sjednoceného Německa vyžadovalo jasnější a jednoznačnější definici toho, kdo je kdo.
Již v XII. Století se však na území současné Spolkové republiky Německo objevila šlechta a poté se poprvé objevila německá příjmení. Stejně jako v jiných evropských zemích se střední jméno pro identifikaci nepoužívá. Ale při narození je dítěti zpravidla dáno dvě jména. Můžete kontaktovat jakoukoli osobu přidáním slova znamenajícího pohlaví. Ženské německé příjmení se neliší od mužských příjmení, jednoduše používají předponu „frau“ před nimi.
Druhy německých příjmení
Podle lingvistického původu lze německá příjmení rozdělit do skupin. První a nejčastější je tvořen jmény, většinou muži. Důvodem je skutečnost, že k hromadnému přivlastňování příjmení došlo v poměrně krátkém (v historickém smyslu) období, a jednoduše nebyl čas na projevení jakékoli sofistikované fantazie.
Příjmení odvozená z křestních jmen
Nejjednodušší z nich jsou ti, jejichž stvoření dlouho filozofovali, ale jednoduše je vytvořili jménem svého prvního majitele. Zavolali nějakému rolníkovi Walterovi a jeho potomci dostali toto jméno. Máme také Ivanovy, Sidorovy a Petrovovy a jejich původ je podobný německým Johannesům, Petersům nebo Němcům. Z pohledu historického pozadí taková populární německá příjmení říkají málo, až na to, že někteří staří předci byli nazýváni Petersem.
Profese jako morfologický základ příjmení
Německá příjmení, která hovoří o profesní příslušnosti jejich prvního majitele, lze říci, předchůdci, jsou o něco méně běžná. Rozmanitost této skupiny je však mnohem širší. Nejslavnější příjmení v něm je Mueller, v překladu znamená „mlýnek“. Anglickým protějškem je Miller a v Rusku nebo na Ukrajině je Melnik, Melnikov nebo Melnichenko.
Slavný skladatel Richard Wagner mohl navrhnout, že jeden z jeho předků se zabýval nákladní dopravou na svém vlastním vozíku, předchůdce vypravěče Hoffmann vlastnil vlastní dvorek a pradědeček pianisty Richtera byl soudcem. Schneiders a Shredders kdysi šli na míru a Singsové rádi zpívali. Existují další zajímavá příjmení německých mužů. Na seznamu navazuje Fischer (rybář), Becker (pekař), Bauer (rolník), Weber (tkáč), Zimmerman (tesař), Schmidt (kovář) a mnoho dalších.
Během války byl jednou Gauleiter Koch, stejný, kterého vyhodili do povětří podzemní partyzáni. V překladu jeho příjmení znamená „vařit“. Ano, udělal kaši …
Příjmení jako popis vzhledu a charakteru
Nějaká mužská a možná německá příjmení pocházejí ze vzhledu nebo charakteru jejich prvního majitele. Například slovo „lange“ v překladu znamená „long“, a můžeme předpokládat, že jeho původní zakladatel byl vysoký, pro který takovou přezdívku obdržel. Klein (malý) je jeho přesným opakem. Krause znamená „kudrnaté“, což je atraktivní prvek vlasů některých Frau, kteří žili před několika stoletími, lze zdědit. Předci Fuchse byli s největší pravděpodobností mazaní, jako lišky. Předci Weissovy, hnědé nebo Schwartzové byly blondýnky, hnědovlasé nebo brunetky. Hartmans se vyznačoval vynikajícím zdravím a silou.
Slovanský původ německých příjmení
Německé země na východě vždy hraničily se slovanskými státy, což vytvořilo podmínky pro vzájemné pronikání kultur. Známá německá příjmení s koncovkami „-its“, „-s“, „-of“, „-ek“, „-ke“ nebo „-sky“ mají výrazný ruský nebo polský původ.
Lutzov, Disterhof, Dennitz, Modrov, Janke, Radetzky a mnozí další jsou již zvyklí a jejich celkový podíl je pětina z celkového počtu německých příjmení. V Německu jsou vnímáni jako své vlastní.
Totéž platí pro koncový „-er“, odvozený od slova „yar“, což znamená ve staroslovanském jazyce člověka. Malíř, teslyar, rybář, pekař jsou jasnými příklady takových případů.
V období germánizace bylo mnoho podobných příjmení jednoduše přeloženo do němčiny, výběr vhodných kořenů nebo nahrazení konce slovem „-er“ a nyní nic nenapomíná slovanský původ jejich majitelů (Smolyar - Smoler, Sokolov - Sokol - Falk).
Baron pozadí
Existují velmi krásná německá příjmení, která se skládají ze dvou částí: hlavní a předpony, obvykle „pozadí“ nebo „der“. Obsahují informace nejen o jedinečných vlastnostech vzhledu, ale také o slavných historických událostech, kterých se majitelé těchto přezdívek účastnili, někdy aktivně. Proto jsou potomci hrdí na taková jména a často si vzpomínají na své předky, když chtějí zdůraznit své vlastní dobré narození. Walter von der Vogelweid - zní to! Nebo tady je von Richthoffen, pilot a Červený baron.
Důvodem takových komplikací se však písemně stává nejen bývalá sláva. Původ německých příjmení může být mnohem prozaičtější a mluvit o oblasti, ve které se osoba narodila. Co znamená například Dietrich von Byrne? Všechno je jasné: jeho předci pocházejí z hlavního města Švýcarska.
Německá příjmení ruských lidí
Němci v Rusku žijí od doby před Petrinem a etnicky obývají celé oblasti zvané „osady“. Tehdy se však všichni Evropané nazývali tímto způsobem, ale pod velkým reformátorem císařů byl příliv přistěhovalců z německých zemí podporován ve všech směrech. Tento proces nabyl na síle za vlády Kateřiny Veliké.
Němečtí kolonisté se usadili v oblasti Volhy (provincie Saratov a Tsaritsin) a také v Novém Rusku. Velké množství luteránů se následně převedlo na pravoslaví a přizpůsobilo se, ale zůstaly s německými jmény. Z velké části jsou to stejné jako ty, které nosí přistěhovalci, kteří přišli do Ruské říše v průběhu 16. až 18. století, s výjimkou případů, kdy se úředníci, dělníci papíru dopouštěli chyb a úředních chyb.
Židovská jména
Rubinstein, Hoffmann, Aizhentshtayn, Vaysberg, Rosenthal a mnoho dalších jmen občanů Ruské říše, SSSR a postsovětských zemí, mnozí mylně považují Židy. To není pravda. V tomto prohlášení je však určitá pravda.
Faktem je, že od konce 17. století se Rusko stalo zemí, kde si mohl každý podnikatel a pracovitý člověk najít své místo v životě. Pro každého bylo dost práce, nová města byla stavěna zrychleným tempem, zejména v Novém Rusku, dobývaném Osmanskou říší. Poté se na mapě objevil Nikolaev, Ovidiopol, Kherson a samozřejmě perla jižního Ruska - Oděsa.
Byly vytvořeny mimořádně příznivé ekonomické podmínky jak pro cizince přicházející do země, tak pro jejich vlastní občany, kteří chtěli prozkoumat nové země, a politická stabilita, podporovaná vojenskou mocí regionálního vůdce, zaručila, že tato situace zůstane po dlouhou dobu.
V současné době se Lustdorf (Vesnice vesnic) stala jedním z předměstí Oděsy a poté to byla německá kolonie, jejímž hlavním zaměstnáním obyvatel bylo zemědělství, hlavně vinařství. Věděli také, jak vařit pivo.
Židé, známí svými obchodními důvtipnými, obchodními schopnostmi a řemeslnými schopnostmi, nezůstali lhostejní k volání ruské císařovny Kateřiny. Kromě toho pocházeli z Německa hudebníci, umělci a další umělci této národnosti. Příjmení většiny z nich byla němčina a mluvili jidiš, což je ve své podstatě jeden z dialektů německého jazyka.
V té době existovalo „Bled osídlení“, které však obsahovalo dostatečně velkou a ne horší část říše. Kromě oblasti Černého moře si Židé oblíbili mnoho oblastí současné oblasti Kyjeva, Bessarabie a dalších úrodných zemí, když postavili malá města. Je také důležité, aby žití pod Světlou osadou bylo povinné pouze pro ty Židy, kteří zůstali věrní judaismu. Přijetím pravoslaví se každý mohl usadit v kterékoli části obrovské země.
Nositeli německých příjmení se tak stali přistěhovalci z Německa dvou národností najednou.
