Pravda o jakémkoli poznání a předmětu může být prokázána nebo zpochybněna. Kantianská antinomie, která říká, že i dvě protichůdné hypotézy lze logicky zdůvodnit, dává skutečné znalosti do hodnosti mýtického zvířete.
Takové zvíře nemusí vůbec existovat a Karamazovovo „nic není pravda, vše je povoleno“ by se mělo stát nejvyšším postulátem lidského života. Nejdříve ale první.
Filozofický relativismus a později solipsismus poukazoval na svět, že skutečné znalosti nejsou vždy takové. Problém toho, co lze ve filosofii považovat za pravý a co nepravdivý, byl vznesen velmi dlouho. Nejznámějším starožitným příkladem boje za pravdu soudů je argument Sokrata se sofisty a slavné přísloví filozofa: „Vím, že nic nevím.“ Mimochodem, sofisté byli mezi prvními, kteří zpochybňovali téměř všechno.
Časy teologie trochu uklidnily nadšení filosofů a poskytly „jediný pravdivý“ a spravedlivý pohled na život a stvoření světa Bohem. Giordano Bruno a Nikolai Kuzansky však díky svým vědeckým objevům empiricky prokázali, že Slunce se točí kolem Země a planeta sama o sobě není středem vesmíru. Objev filosofů a vědců z 15. století znovu vyvolal spory o to, co skutečné znalosti znamenají, protože planeta, jak se ukázalo, se vrhá do nezmapovaného a děsivého vesmíru.
V té době se začaly objevovat nové filozofické školy a rozvíjel se věda.
Pravda je tedy podle Aristotella vědění, které je plně pravdivé. Tento přístup lze snadno kritizovat, protože nezohledňuje úmyslné mylné představy a šílenství. R. Descartes však věřil, že skutečné znalosti se liší od falešných znalostí v tom, že mají jasnost. Jiný filozof D. Berkeley věřil, že pravda je to, s čím většina souhlasí. Ale ať je to jakkoli, nejdůležitějším kritériem pravdy je její objektivita, tj. Nezávislost na člověku a jeho vědomí.
Nelze říci, že lidstvo, komplikující technologie, se přiblížilo tak, že popřelo jakoukoli chybu, že skutečné znalosti jsou již na dosah ruky.
Moderní technologie, počítače a internet jsou v rukou nevzdělaných a nepřipravených společností, což vedlo k intoxikaci informací a obžerství. V dnešní době mohou tento proud unikat informace ze všech slotů a pouze skuteční Mojžíš z programování a sociálních věd. Tento obrázek byl poměrně živě popsán již před 50 lety, konkrétně v knize 1984, kterou napsal J. Orwell, a v románu Oh Brave New World od Aldous Huxley.
Skutečné znalosti mohou být světské, vědecké nebo umělecké i morální. Obecně existuje tolik pravd, kolik je ve světě profesí. Například problém hladu v Africe je problémem pro vědce, který vyžaduje systematický přístup, a pro věřícího je to trest za hříchy. Proto tolik nepřekonatelných sporů prochází mnoha jevy a bohužel vysokorychlostní technologie, věda a globalizace dosud nedokázaly přivést lidstvo k řešení nejjednodušších morálních otázek.
